do jedné přeplněné restaurace v centru a přisedl ke dvojici mladších mužů. Ponechávám bez komentáře, názor ať si udělá každý sám. Jen jsem změnil jména a některé ostřejší výrazivo nahradil publikovatelným.
„Jirko, mohl bys pro mě něco udělat? Potřeboval bych dostat do firmy Kamilu, šlo by to?“
„Jakou Kamilu, Fanouši?“
„No, to je dcera od toho mého nového objevu, jak jsem ti včera povídal. Ale prosím tebe, potřeboval bych to zařídit tak, aby se moje stará nedozvěděla, že jsem za ni pustil slovo já.“
„Člověče, já ti nevím, sám přece víš, že máme plno. Fakt ti na tom tak moc záleží, Fanouši?“
„Přece mě znáš, Jirko, jinak bych ti o to neříkal.“
„No, počkej, počkej... Když o tom tak dumám, ta stará Makovcová z expedice mě už delší dobu pěkně štve.“
„Jo, tamta. Ta co do všeho strká prsty. Představ si, šéfíku, že od té mi přišla další stížnost.“
„Copak, paní důchodkyni se už zase něco nelíbí?“
„No jo, tentokrát jí vadí ta nová klimoška. Prý na ni táhle, je kvůli tomu furt nachcípaná, tuhle mi dokonce poslala ofocenou nějakou zprávu od doktorky.“
„Jo tak ona jí nastydla pipina, hahaha. Fanouši, ale teď vážně, kolik je té Kamile let?“
„Co vím, tak asi pětadvacet.“
„Vypadá aspoň trochu k světu, je do čeho zabořit oči?“
„Já ji viděl jen na fotce, je hodně dost po matce. No, ale můžu tě ujistit, že lepší babu prostě nenajdeš, do té bys s chutí zabořil i něco jiného.“
„Nepřeháněj, chlape, nepřeháněj. Ale budiž, stejně potřebujeme omladit tým a dostat průměr pod čtyřicítku.“
„Fakt to pro mě uděláš, Jirko? Ale jak to navlíkneš na Makovici? Přece jí nemůžeš jen tak vyrazit.“
„Jako dycky, Fanouši, jako dycky. Její místo se zruší a pro tu mladou se zřídí nové. Na expedici jsou stejně málo vytížení a mně se k ruce nějaké nové mladé masíčko bude určitě hodit, hahaha.“
„Jenom k ruce, Jiříku, nepovídej? Ne, promiň, šéfe, dík, máš to u mě. Každopádně za čtrnáct dní slaví moje stará narozeniny, budeme grilovat selátko, tak tě zvu jako pokaždé.“
