Jan Pražák
Nemůžete si toho debila zklidnit, člověče?!?
„Proč se tak mračíš, má krásná dámo, když víš, že úsměv na tváři ti sluší daleko víc?“
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík: Kočičiny, Potichu (on a ona), Domácí skřítkové, Lyrika (řádky nejen milostné), Postřehy ze života (humor), Jezdíme nejen po kolejích, Ostatní (všehochuť)
„Proč se tak mračíš, má krásná dámo, když víš, že úsměv na tváři ti sluší daleko víc?“
„Mílo, potřeboval bych si s tebou promluvit. Víš, provedl jsem hroznou věc a vůbec bych se ti nedivil,...
„Každopádně má být obrácený dolů,“ tvrdila paní kněžna, když se v zámecké zahradě dohadovala s babičkou...
Na své rodiče si pamatuji jen z dětství. O prázdninách po první třídě mě odvezli z města na venkov k babičce,...
„Promiň, jestli na tebe budu protivná, ale dneska jsem fakt naštvaná!“
Víte, jak vypadá dočista zblblá zamilovaná ženská, která na svém partnerovi přehlíží všechny chyby a je vůči nim slepá?
„Jémine, dobrý den, ráda vás tu vidím. Dáte si tureckou kávu s větrníkem nebo jste si od té doby oblíbili něco jiného?“
„Honzo, pořádně si mě prohlídni a dlouze mě obdivuj,“ pravila Maruška hned po příchodu do naší oblíbené cukrárny.
Pěkně naostro: „Hedviko, promiň, přestala jsi mě bavit a já už s tebou prostě nechci dál spát.“
Vánoční firemní večírek pokročil, Romana se už chystala odejít, ale Lukáš ji zdržoval.
„Proboha, proč si chceš k sobě vzít postižené dítě? Notabene ve svém věku?“
„Honzo, myslíš to vážně, nebo mi věšíš bulíky na nos jen proto, abys mě potěšil?“
„Tatínku, nutně potřebuju, abys mě obejmul,“ prohlásila asi pětiletá holčička a obrátila své oči nahoru k muži,...
„Honzo, jak se ti dnes líbím?“ Zeptala se mě Maruška nad kávou s větrníkem a dotkla se rukama brýlí, které měla na nose.
„Koho sis to proboha našla, holka moje nešťastná?“ Zatvářila se mamka zděšeně, když jsem jí poprvé vyprávěla o Filipovi.
Byla jsem jediným pozdním dítětem svých rodičů, mamince jsem se narodila ve čtyřiceti a táta byl ještě o pět let starší.
„Honzo, co si představíš pod slovem lodičky?“ Zeptala se mě Maruška nad šálkem vonící kávy a lahodným větrníkem.
V té pekárně s pár stolky uvnitř jsem se stavil cestou domů, když mě přepadl náhlý záchvat hladu...