V Maurilii pozvou cestovatele, aby si prohlédl město a současně aby se podíval na staré pohlednice, na kterých je město jak vypadalo dřív: totéž náměstí se slepici na místě, kde je teď zastávka autobusú, altánek pro muzikanty na místě viaduktu, dvě slečny s bílým slunečníkem na místě továrny na výbušniny.
Aby nezklamal obyvatele, musí cestovatel chválit město na pohlednicích a dávat mu přednost před současným městem, musí však dávat pozor, aby udržel své stížnosti na novoty v určitých mezích: musí uznat, že velkolepost a prosperita Maurilie, jež se stala metropolí, nevyváží zcela jistě ztracený púvab provinční Maurilie, z něhož je však možno těšit se teprve nyní, na starých pohlednicích, zatímco předtím, když jste měli provinční Maurílii přímo před očima, neviděli jste na ní vúbec nic púvabného a ještě méně púvabu by měla Maurília dnes, kdyby byla zústala taková jako dřív, a že tedy metropole má o jednu přítažlivost víc, když prostŕedníctvem toho, čím se stala, je možno nostalgicky vzpomínat na to, jaká byla.
(Italo Calvino - Neviditelná města. Pre Peťku.)
