Jiří Ščobák
Proč? (komentář k událostem v DNV)
Možná, že jsem mimo, ale možná, že moje hypotéza sedí.
Zájmy: square dancing (jsem caller), akvaristika, zoologie, archeologie, cestování, fotografování. Doma mám 30 menších akvárií, ženu a tři dcery. Moje firma organizuje na Slovensku soutěž finančních produktů s názvem Zlatá minca. Také jsem vytvořil diskusní FB skupinu, ve které se kdokoli může zeptat na cokoli ohledně slovenských bank, pojišťoven a investování (ikonka níže). Zoznam autorových rubrík: Akvaristika, Alexandra & Danielka, Cestování, Filmy, které mě zaujaly, Knihy, které mě zaujaly, Hudba, která se mi líbí, Společenské hry, Filatelie, SQUARE DANCE, Historie, archeologie, evoluce, Příroda, Zoologie, Zuzka, Zlatá minca, Súkromné, Nezaradené, 20 finančných cieľov
Možná, že jsem mimo, ale možná, že moje hypotéza sedí.
Víš, co nejhoršího se Ti při podnikání může stát? Že Ti lidé přestanou věřit. Něco budeš tvrdit a oni si budou myslet: "Než se to zrealizuje, ještě třikrát se rozmyslí." To se nyní stalo Tobě. Do jisté míry chápu proč. Stejně jako Ty se živím prodejem inzerce a dokážu se na Tebe podívat trochu jinýma očima, než ostatní.
... mě například v první chvíli zaskočilo, když se mé jméno objevilo v souvislosti s "First Slovak Terrorist Caught in Ireland". Nepamatoval jsem si, že bych někam nosil bombu, případně, že by mě nějaké zahraniční médium ohledně nějakých teroristů interviewovalo :). Následně jsem zjistil, že stránka Global Voices k zprávě o naší "bombovosti" v Irsku ze začátku tohoto roku přidala citace z diskusních příspěvků pod článkem:
Už několikrát po sobě jsem si pustil šedesátisekundovou reklamu na tokijské metro a zajímá mě, jestli se i vám ostatním tato reklama líbí ...
Minulý týden jsem měl cestu kolem bratislavského hradu a vyfotil již několikrát zmiňovaný a diskutovaný nápis:
Pár tipů, jak se v pětatřicetistupňových vedrech cítit fyzicky lépe.
Dnes prijel do Bratislavy budoucí český ministr zahraničních vecí Karel Schwarzenberg. S Ivetou Radičovou soukromě povečeřeli v Au Café. Píšou o tom česká internetová média, mimo jiné iDnes. Zprávu zveřejnili v 22:25. Teď je 22:50 a ani Sme, ani Pravda ani řádek. Přitom je to první návštěva u naší nové premiérky! Doopravdy jsme tak pomalí? Nestíháme bušit do klávesnice? Nevíme o tom? Nebo už je prostě po pracovní době?Aktualizované: V článku na Pravdě se zmiňuje, že Iveta Radičová bere "ministra" Karla Schwarzenberga na Pohodu (pozn.: ještě není ministr).Doplněno: Důvody, proč mě toto mlčení štve, jsem napsal v diskusním příspěvku.No hurá!!! Sme, 0:01, článek.
Včera večer. Stojím v kloubovém trolejbuse 201. V každé ruce igelitka s akvarijními rybami a rostlinami. Obvykle si vybírám právě "kloubovou" část. Když je vedro, je v ní nejpříjemněji. Po chvíli jízdy si uvědomuji, že muž přímo proti mě něco šeptá přes uličku jedné ženě. Ona nereaguje. Neslyším, co jí šeptá, podle výrazu jeho tváře ...
Na 14:00 byl dnes svolán protest. Kvůli Rusoveckému jezeru.
Velmi se mi líbí připravovaná vláda. Ne, že bych byl ze všeho absolutně "happy", je to však vláda, která chce, přizpůsobuje tomu vše a (na rozdíl od formující se vlády v České republice) vyhlásila dřív program, než nominace na posty ministrů. Napadají mě však tři body, na které by si mohla dát pozor:1) Když se dohodnete, že něco vyhlásíte tehdy a tehdy, splňte to. Ano, média chtějí psát a stále se ptají, ptají a ptají, jestli přeci jen z někoho něco nevypadne. Hrozně to svádí. To však neznamená, že je v pořádku tomu podlehnout (a že je od médií v pořádku stále otravovat - i ona by si měla být vědoma cíle a neměla by ho zahodit - nebo jeho dosažení komplikovat - pod vidinou okamžitého zisku). Sám jsem člověk, který se v minulosti musel učit, že ne každou zprávu je dobré okamžitě předat dál. Protože jsem to zvládl, tvrdím, že to dosáhnout jde a všechny, kdo s tím ve vládě mají problém, prosím, ať se to naučí také.2) Pokud svého partnera budu shazovat na veřejnosti nebo před přáteli, může mě sice stále mít rád, časem však jeho zlý pocit zkazí náš vztah. Prosím, nedávejte si na veřejnosti příkazy, nejednejte tak, ...
Je skoro ráno, já poslouchám Tvoji tlačovku a musím se vyjádřit: Přiznávám, že bych si doopravdy nevsadil, že Smer získá v parlamentních volbách skoro 35%. Odhadoval jsem 27%. Doopravdy je pravdou, že to je téměř o šest procent víc, než před čtyřmi lety. Jsem překvapen. Musím Ti však oponovat. Není to výrazný úspěch. Stejně, jako bych si nevsadil, že Smer získá téměř 35%, nenapadlo by mě, že SNS získá jen 5,1% a do parlamentu proleze doslova s odřenýma ušima. Šest procent, které Smer získal, SNS ztratilo. Vzhledem k faktu, že jsi jim před volbami "kanibaloval" jejich nosnou filozofii, se ...
Dlouho mi trvalo se rozhodnout. Dřív bych volil SDKÚ. Rozhodoval jsem se mezi nimi, SaS, Mostem a vzhledem k postavě Jána Figeľa bych byl ochoten dát hlas i KDH (přestože se za křesťanského demokrata v žádném případě neoznačuji). Moje osobní skušenost: Dva z lídrů těchto stran mi v minulosti dodali články, které jsem žádal, jeden přislíbil (a zřejmě dodá), čtvrtý nedodal, ale mám příspěvek od jiného zástupce této strany. Osobní skušenost tedy nepomohla.Dokážu si vážit jak Jána Figeľa, tak Bélu Bugára, Richarda Sulíka, mé sympatie k Ivetě Radičové jsou dlouhodobě známé. Rozhodující se v posledních dnech staly tři věci:1) Poslední blog Richarda Sulíka, velmi otevřeně vysvětlující a komunikující kauzu pozemků. Líbila se mi jeho veřejná výzva Ficovi. 2) Diskuse Ivety Radičové s Róbertom Ficom, kterou jsem sice neviděl, ale podle většiny komentářů Iveta Radičová zásadní body pro SDKÚ nezískala.3) Aktuální online diskuse s Richardom Sulíkom na webu deníka Pravda.Ostatní: Volte kteroukoli z těchto čtyř stran, ale volte.
His name is Joe T. Bear, he comes from Las Vegas, Nevada, and he loves travelling. His desire is to encounter new countries, new people, different cultures. We met him at the CSCTA Convention in Prague and took a fancy in him instantly, so we decided to show him around our area.Jmenuje se Joe, pochází z Las Vegas v Nevadě a velmi chce cestovat. Touží poznávat nové země, nové lidi, odlišné kultury. Potkali jsme se s ním na Convention v Praze, hned se nám zalíbil a rozhodli se mu ukázat, jak to vypadá u nás.
Občas bychom mohli myslet globálně. Gooolym jsme si vyrobili práci. Protože zahraniční moderátoři (a návštěvníci) budou číst jeho jméno jako "gúly", budeme muset vysvětlovat. A to je problém. Čtouce článek Toma Nicholsona o třicetišesti gramatických a stylistických chybách v projevu na konferenci v Brazílii, začínám se bát anglické komunikace našich představitelů na toto téma. Moje barvitá fantazie si přetáčí katastrofický film, ve kterým náš TOP zástupce vykládá lámanou angličtinou do kamery, že to "ne semeník", že on "ne semeník", že "on Góly". Nedokonalá angličtina + dopředu očekávaná diskuse o semenících = kandidáti na hvězdy na YoTube. Musíme se na to pořádně připravit a donutit naše TOP představitele propilovat angličtinu. Mají na to rok.Otázkou je, jestli by nebylo prostě jednodušší tu potvoru pojmenovat nějak jinak. I když ... na druhou stanu ... vylepšit angličtinu lidí, kteří se za nás vyjadřují, rozhodně není od věci. Možná nám to za tu zábavu stojí :).
Vycházím z knihy Briana Fagana, Malá doba ledová.
Při prvním pohledu na obrázek maskota připravovaných mistrovství světa v ledním hokeji jsem si řekl, že toto mi nepřipadá být hodné mezinárodní akce. Představte si, že stejně, jako se v našich televizních přenosech zobrazují "cizí" symboly mistrovství světa nebo olympijských her, bude se v zahraničních televizích zobrazovat tato slovenská kresba, která mi připadne být na úrovni dětské omalovánky. Komu se vybaví, jaké výborné "ikonky" byly použité pro olympijské hry v Lillehammeru 1994, dokáže porovnat úroveň takovéto tvorby v zahraničí.V diskusích k článkům na toto téma převažují negativní reakce. Zajímá mě však, kolik lidí je doopravdy nespokojených. Proto jsem aktuálně založil na Facebooku skupinu s názvem Chcem krajšieho maskota majstrovstiev sveta v ľadovom hokeji 2011. Kdo chcete, můžete se přidat. Uvidíme, kolik nás je :).
Musel jsem se smát. Otec, na rukou asi dvouletého syna. Otázka: "Ako robí dinosaurus?"Pomineme-li fakt, že nikdo netuší, jaké zvuky tito "potvory" doopravdy vydávaly, jedná se o elegantní důkaz současného "dynosauřího trendu". Předpokládám, že dosud nikdy v historii lidstva se rodiče neptali svých potomků na zvuky dávno vyhynulých zvířat.Věnováno muži, který za mnou včera stál v Bille na Bajkalskej ve frontě na uzeniny. Asi se divil, proč se tak bavím.
U Trenčína vjel na přejezd autobus. Začaly se spouštět závory. Šofér nezazmatkoval a závoru přerazil. Lidem v autobuse se nic nestalo. Nechci teď řešit, zda svítila nebo nesvítila červená, když na přejezd vjížděl. Důležité je, že vůbec dokázal onu závoru přerazit. Mnoho lidí by v takové situaci zůstalo paralyzováno pocitem, že závora je spuštěna a oni nemohou dál. Nemohou neposlechnou zákaz. Není mnoho lidí, kteří dokáží "nebýt ovce". Podobný (přestože méně dramatický) efekt pozoruji pravidelně v restauraci v bratislavské IKEA. Dvě, občas tři pokladny. Masa lidí se "drží" pultu, u kterého si naložili jídlo a který vede k první pokladně. Jen každý třetí nebo čtvrtý přejde uličkou k druhé pokladně. K třetí si už musí pokladní lidi doslova vyvolávat. Vykročit z davu a přejít pár metrů volným prostorem je hrozně těžké.Závěr. Doufám, že víc lidí bude schopných reagovat podobně jako onen šofér autobusu. Víc zde.
Používám déle než tři týdny a hodnotím jako výbornou.