Zájmy: square dancing (jsem caller), akvaristika, zoologie, archeologie, cestování, fotografování. Doma mám 30 menších akvárií, ženu a tři dcery. Moje firma organizuje na Slovensku soutěž finančních produktů s názvem Zlatá minca. Také jsem vytvořil diskusní FB skupinu, ve které se kdokoli může zeptat na cokoli ohledně slovenských bank, pojišťoven a investování (ikonka níže). Zoznam autorových rubrík: Akvaristika, Alexandra & Danielka, Cestování, Filmy, které mě zaujaly, Knihy, které mě zaujaly, Hudba, která se mi líbí, Společenské hry, Filatelie, SQUARE DANCE, Historie, archeologie, evoluce, Příroda, Zoologie, Zuzka, Zlatá minca, Súkromné, Nezaradené, 20 finančných cieľov
Možná už měsíc se mi špatně zobrazuje blog Sme a některé diskuse. Jsou zvětšené tak, že se ani nevejdou na celou plochu monitora. Abych vůbec mohl do diskusí přispívat, začal jsem používat Safari. Dnes jsem si náhodou uvědomil, kdy se stránka zobrazí dobře a kdy špatně. Zajímavé.
Včera jsem se konečně dostal do Prahy a odvezl si s sebou několik fotografií, které zůstaly po babičce. Je zajímavé dívat se do tváří pradědečků a prababiček, z kterých některé jsem ani nepoznal (nebo vidět je jinak, než si je pamatuji).
1) Když jsem dnes (včera) po zápase o třetí místo šel v českém hokejovém dresu nakoupit, blahopřály mi prodavačky k medaili. Ve frontě na pokladnu ke mě přistoupil člověk (Slovák) a zeptal se, jak dopadl hokej. Po informaci, že jsme vyhráli 7:4, se upřímně zaradoval. To samé se mi stalo před obchodem. 2) Ve Fan Village, kam jsme zašli na začátku finálového zápasu, ke mě nezávisle přistoupili dva Rusové, podali mi ruku a řekli (anglicky), že jsme hráli výborně. 3) Líbila se mi radost Finů, líbil se mi jejich první gól v semifinále (věřím, že si díky němu budou šampionát na Slovensku ještě dlouho pamatovat). Oceňuju dva české bubeníky, kteří skupince Finů před stadionem bubnovali skoro do půlnoci. 4) Jen před pár minutami, po odchodu posledních desítek fanoušků, přestali dopravní policisté řídit dopravu. Protože se za poslední dny nic zlého nestalo (z hlediska organizace), platí, co jsem napsal minulé pondělí. Fanoušci hokeje mohou být spokojeni a organizace mistrovství světa se podařila!
Csaterberg je vinařská oblast Rakouska, Burgenlandu. Kamenitá půda obsahuje vrstvu kamení, "sladkovodních opálů" (nejsem si jist otrockým překladem názvu "süsswasseropal" do češtiny nebo slovenštiny, proto používám v nadpisu originální německý - a při té příležitosti dávám celý nadpis článku v němčině, protože mi připadne divné kombinovat němčinu a češtinu). Vyhazují je na okraje vinic. Když jsem tam před pár lety byl, přivezl jsem si tři docela pěkné kousky s sebou.
Když jsem byl dítě, drželi jsme u televize palce našemu výběru proti Rusku (a ostatním zemím). Během olympiády v Naganu jsem si nařizoval budík na pátou hodinu ranní. Slovensku jsem držel palce v Petrohradu i Göteborgu. Během současného mistrovství jsme strávili spoustu času koukajíce z okna na davy proudící na stadion. Co vidíme, se nám docela líbí.
Žena mi k vánocům přispěla na nová sluchátka. Někdy po novém roce jsem naběhl do jednoho obchodu s otázkou: "Co máte nejlepšího?" Ze všeho aktuálně dostupného mi nejlépe zněla jedna bílošedá a docela elegantně vyhlížející sluchátka. Cena 290 eur. Jasný zvuk s velkým prostorem. Také zjevně odolná (přiměřeně) a materiálově kvalitní. Doma jsem začal u internetu zjišťovat co vlastním a zjistil, že jsem měl docela štěstí. V dotyčné prodejně prodají asi jen čtyři kusy do roka (náhodou je zrovna kvůli někomu objednali), v porovnání cena/výkon se podle názoru mnohých jednalo o výborný produkt. Protože jsem chtěl mít na věc také vlastní názor, porovnával jsem je v dalších dvou měsících s více různými sluchátky (včetně AKG K702). Nedíval jsem se ani tak na sluchátka ve stejné cenové kategorii - zajímalo mě (když už K701 mám), kam jít dál.
Upozorňovat na nejstarší samostatně stojící kostel na Slovensku (deváté století, Velká Morava) a ve střední Evropě, je nošením dříví do lesa. Já už ale rok přemýšlel nad tím, že ho chci vidět a včera jsem navrhl tam jet. Výsledek je zajímavý. Obloha byla zatažená a už od Kútov jsme se pohybovali na hranici bouřkové oblačnosti. Jakmile jsme se dostali na polní cestu vedoucí ke kostelu, začalo pršet. Lilo jako z konve, déšť "bičoval", ale bylo krásné světlo. Vyskočil jsem se Zuzkou a starým deštníkem z auta. Poryvy větru převracely deštník na všechny světové strany, Zuzka, úplně promočená, se mě s ním snažila aspoň trochu chránit (abych měl čas před každým záběrem osušit čočku fotoaparátu), Žaneta v autě se našemu poskakování musela smát, Alexandra celý déšť prospala a Danielka řvala, protože chtěla jít za námi, ale mamina jí nedovolila.
Včera byl na zámku Orth první den prohlídek ve slovenštině. Je samozřejmě super, že se Rakušané rozhodli vyjít vstříc lidem ze Slovenska (a dokonce zlevnili vstupné), v konečném důsledku mě však ještě víc zaujala forma, jakou s turisty komunikují. U nás je zvykem umístnit do zámku historické expozice a procházet mezi nimi za výkladu průvodce. Na zámku Orth vyhradili návštěvníkům několik interaktivních místností, prezentující krajinu lužních lesů ve čtyřech dějstvích.
Dnes mají Alexandra a Danielka (jedinec A a jedinec D) třetí narozeniny. My, kteří máme jedinečnou příležitost zblízka studovat jejich životní projevy, se s vámi rádi podělíme o několik zkušeností.
Celé mé dětství jsem měl vždy zjara před očima květy sakury. Vykvétaly na dvou keřích před vchodem do našeho domu. Když jsem dospěl, musely ustoupit výkopům na kanalizaci, na novém místě se jim nedařilo a uhynuly. Na Trnavskej cestě, nedaleko Zimního stadionu právě dvě sakury kvetou. Neodolal jsem a utíkal pro fotoaparát.
Včera začala na zámku v Třeboni výstava Amarylis (s podtitulkem Amarylis a japonské inspirace). Množství aranžovaných květin je doplněné exponáty zapůjčenými z pražského Náprstkova muzea, to vše na pozadí historických expozic zámku. Výsledek stál za vyfocení.
Začetl jsem se dnes do vyprávění o Vlastovi Burianovi a o obviněních z kolaborace, kterým po válce čelil. Když jsem se dostal k místu, že obvinění z hajlování se neprokázalo (protože hajloval žertem), vybavilo se mi, co mi kdysi vyprávěla babička:Při jednom vstoupení za okupace vstoupil Burian na jeviště s pravicí vztyčenou vzhůru. Přítomní Němci vstali a zvedli ji také. Vlasta Burian tam stojí, říká: "Vejš ... ještě vejš ... takhle ... takhle vysoko nám doma skáče pes." Načež se hrálo dál, následovala přestávka, po přestávce opět Burian vystoupí na pódium ... lidé v napětí ... a nic. Burian chvíli mlčí a pak povídá: "Vy zase čekáte, že budu ukazovat, jak vysoko nám doma skáče pes. Nebudu. Mě to, holenkové, stálo dvacet tisíc!"Po vybavení tohoto si říkám, že to s burianovou "kolaborací" možná nebylo zas až tak vážné :).
Šnek (slimák), kterého je možné na akvaristických burzách sehnat něco přes rok. Je nejlepší, pokud chcete mít čisté akvarijní sklo, má však svá omezení (například, že se nedá odtrhnout od skla nebo, že nežere nic jiného). Článek je také všeobecně o řasách v akváriu a jejich "likvidátorech".
? "Představ si, že jdeš na jaře po louce a naproti tobě jde roztomilý medvídě se sametovou srstí a zářivejma očima a povídá ti: Dobrý den, slečno, nešla byste se se mnou válet v trávě? A pak by tě vzalo do náruče a šli byste se natáhnout na kopec porostlej jetelem a leželi byste tak celej den. Co tomu říkáš?"
Antoni Gaudí je všeobecně znám jako architekt barcelonské Sagrady Famílie. Jeho dílo je však mnohem větší. Začátkem dvacátého století dostal zakázku na přepracování obytného domu v Barceloně. Výsledkem je extravagantní exteriér i interiér, ve kterém není snad jediná linie vedena rovně a střecha připomínající hřbet draka.
Okolí Mrtvého moře se mi z celého Izraele líbilo nejvíc.Článek ukazuje přírodní rezervaci Ejn Gedi, Masadu, lázně Ejn Gedi a cestu k Moučné jeskyni.
... svého počítače. Vymazal jsem část fotografií, ale nepomáhalo. Dal jsem zvýšit paměť a aktualizovat software, pomohlo. Časem jsem však začal opět registrovat zpomalení, hlavně v iPhoto. Spáchal jsem kompletní inventuru fotografií a měl lepší pocit. Hned se mi rolovalo rychleji. Dnes jsem mazal pár obrázků a náhodně vyhodil i něco, co jsem vyhodit nechtěl. Poprvé za x let mě napadlo se podívat, jestli náhodou nemá iPhoto něco jako Koš. Má. Vrátil jsem fotografie a dal koš vysypat. Trvalo to. Šel jsem se osprchovat. Vrátil se. Systém stále pracuje. Asi po další čtvrthodině se vracím a nacházím koš prázdný. Práce s obrázky se (alespoň mám ten pocit) zrychlila. Smazání 29 000 položek by přeci jen mělo mít nějaký efekt :).
Upozornění: Toto není výběr nejlepších filmů uvedených na trh v roce 2010. Mnohé tituly jsou výrazně starší, společné mají pouze to, že jsem je v minulém roce viděl poprvé. Všechny je však možné označit za vynikající filmy (vybral jsem třicettři ze stodvaceti). Pokud bude můj blog inspirací k shlédnutí některého/ých z nich (a pokud se vám bude/ou líbit), řeknu si, že skompletovat tento výběr mělo smysl.
Naše prťata byla dlouho nemocná a uvažujeme nad likvidací nosních mandlí. Proto jsme dnes byli objednáni na endoskopii. Po půlhodině čekání nás pustili dovnitř. Nejdřív Alexandru, potom Danielku (obě dva roky, devět měsíců). Nutno říci, že se Alexandře strkání tenkého kabelu do nosu ani trochu nelíbilo. Řvala a rvala se jako kůň. Já a sestřička jsme měli co dělat, abychom ji během zákroku udrželi a lékař, obsluhující endoskop, alespoň něco viděl. Zákrok skončil, uslzená Alexandra vyšla ven a dovnitř vstoupila manželka s Danielou. Řev, který se ...
