Krátko po Nežnej revolúcii som siv jednom trnavskom antikvariáte kúpil za 760 korún Biblické dejiny. Toboli vtedy obrovské peniaze, ale neľutoval som. Iba toho, že nejaký barbar tútohrubú, starobou poškodenú knihu dal nanovo previazať do socialistického šatu,našťastie nie do červenej lež do modrej koženky so zlatou hĺbkotlačou. Nezničiltak len jej historickú hodnotu (no na druhej strane – šetril by som na ňudodnes), ale poškodené okraje strán kníhviazač orezal miestami až do švabachompísaného textu. A spravil z nej dva diely. Možno je to už jedinýexemplár na svete, tak sa rád podelím s malou ukážkou, aké maliastronomické vedomosti olomouckí mnísi v roku 1697:
(od str. 12) ...V téobloze ponejprv: Búh postavil sedm planét, totižto: „Měsíc, Dobro-Pána, Venuši,Slunce, Smrtonoše, Králomoce a Hladoleta,“ ty planéty nic jiného nejsou,než jakési velké, okrouhlé koule jako tato země, a stojí jedna na druhé,a proto se planéty jmenují, že každodenně jejich přirozený běh se mění,a ne tak pořádně zem tuto obchází, jako jiné hvězdy na vyšší obloze. Jednapak každá ta planéta má obzvláštní svúj běh, odkud přichází, že jednak porádněvedle sebe, jednak, jedna na druhé, jednak daleko jedna od druhé stojí. Má paktéž jednakaždá planéta rozdílné přirození a oučinky, nebo jedna je vlhká,druhá suchá, jedna studená, druhá horká. A odtud přichází proměna častáv povětří. Nebo, když jedna planéta vlhkého přirození blízko nad námistojí, a jiné suchého přirození od nás jsou vzdalené, obyčejně bývá povětřívlhké. Nemohou pak zajisto hvězdáři z oblohy planét jisté povětří seznati,nebo země, z kteréžto jednak horké, jednak studené, jednak suché, jednakvlhké páry vycházejí, častokrát planéta tam překáží, že svých přirozenýchoučinkú provozovati žádnou moci nemohou.
Ó Bože múj! Jak předivný jsity v skutcích tvých, a jako s tvou velikou moudrostí všechno sispořádal, to coby člověku k užitku sloužilo. Já srdečně tobě děkuji za tyvšechny divné věci, které jsi na na obloze nebeské púsobil, a dobrořečím toběza všeliké dobrodiní, které my potomci Adamovi odtud požíváme, dej Bože, aby těveškeren lid v stvoření tvém poznati mohl, a tobě za to všeckosrdešně poděkoval. Amen.
Po tom tehdy krátkem vyjasnění„oblohy nebeské,“ poďme drobek a podívejme se na měsíc, který nejnižší naobloze nebeské stojí. Než co se člověče domníváš, jak vysoko měsíc nad zemistojí? Snad se domníváš, že sotva čtyricet, neb padesáte míl zvýši bude; alehrubě se mýliš, nebo kdyby tak nízko stál, jakbychom ho mohli celou noc viděti:neb zem je okrouhlá, a lidé kolem okolo ni bydlí, podobně jako mouchyokolo nějakého jablka, a tak kdyby měsíc tak nízko stál, málo ovšem lidíby jej spolu mohlo viděti: podobně jako málo lidí z okolních města vesnic, jednu věž, kteráby třiceti míl z výšky byla, spolu stejněby mohlo viděti. Poněvadž pak polovic světa měsíc zaroveň vidět múže,a každou noc když svíti odevšech se múže zároveň viděti, tak musí zajistévysoko státi: nebo když nám měsíc vychází, tak těm, kteřiž rovně pod nohamanašíma na druhém světě bydlí, těm pravím schází, a tak ti lidé, ktřídvaceti a sedum set míl od nás zdýli zústávají, s námi zaroveň tenměsíc vidí, cožby možná věc nebyla, kdyby velmi vysoko na obloze nestál.
Dálej, kdyby ta nesmírnévelikosti koule měsíc blízko od země stála, tak by nás velice přikryla, žebysme málo nebe nad námi mohli viděti, nebo jak vidíme, když někomu nějakoukádi hlavu přikrejí, ten zajistě dokonce žádného nebe vidět nemúže, kdyby paktakovou káď nad hlavu jemu zavěsili, tehdy zajistě dosti dalece a širocenebe spatří: a čím více taková káď od hlavy bude zvýšená, tím více na nebemúže spatřiti; a poněvadž pak mimo měsíce téměř celé nebe múžeme viděti,z toho se múže poznati, že velmi vysoko měsíc na obloze musí státi. Ale cose domníváš ó člověče! Jak vysoko měsíc od země zdálený jest? Učení hvězdářijakož i geometrové, neb rozměřitelové země jistí, že měsíc od země zvýšijest padesáte jeden tisíc a šest set německých míl, kteří jednu každoumíli, dvou hodin zdýli, anebo za čtyri tisíce krokúm pokládají. Kdoby sedomníval, aby to možné bylo? Však nicméně z jistých příčina rozumných dúvodúv múže se to dokázat, a ani žádní učení o tomnepochopují; jestliže tehdy měsíc tak vysoko stojí, jak pak jiné planéty vysokostáti musí? Nybrž jak vysoko nebe nad nimi stojí? Ó jak veliká jest mocBoží, která tak velmi velikou výšku mohla stvořiti, veliká zajisté jest,a bez míry veliká, která ani počátku, ani konce nemá.
Nyní podíváme se, jak veliký jestměsíc, aby jsme tím vícej té veliké moci Boží diviti se mohli. Co ó člověče sedomníváš! Jak veliký jest měsíc? Snad se domníváš, že jest veliké jako nějakédno od velikého sudu? Ale velmi se mýlíš; protož poslechni co o tomhvězdáři mluví: nebo praví, ačkoliv měsíc je nejmenší mezi všemi hvězdamia planétami, kromě samého „Dobro-Pána.“ I taky menší daleko jest nežzemě, však nicméně v svém okršleku zavírá patnácte set, pěta padesáte německých míl. Ty pak mi snad řekneš, že jest to věc nemožná,poněvadž měsíc tak malý se nám býti zdá, jako nějaké dno od sudu...
Mám rád túto knihua sympatické vysvetľovanie rozprávača nevzdelaným poslucháčom. Radosťchodiť vtedy do školy. Najviac sa mi páči, keď hovorí o nesmiernychvzdialenostiach planét, napríklad „i kdyby jsi k ní na koni jel, nikdyby jsi...“
Tak zbohom, marec – poberaj sa,starec, mesiac knihy!
