Když jsem kdysi dávno chodil do tanečních, učili nás, že jedním z pilířů společenského chování je galantnost vůči ženám. Otevřít dveře, dát přednost, pozdravit jako první, není-li věkový či společenský rozdíl výrazně „v náš prospěch,“ a tak dále. O komplimentech s lehkým sexuálním podtextem se sice v těch pravidlech společenského chování nemluvilo, ale domnívám se, že pokud nejsou obhroublé nebo příliš důrazné a vlezlé, většina českých či slovenských žen je vnímá podobným pozitivním způsobem, jako třeba to podržení dveří.
Jenže je otázkou, jak dlouho tomu ještě tak bude. Pojem sexuálního harašení před časem dospěl i do našich zemí a byly přijaty zákony, které mají zabránit skutečnému sexuálnímu obtěžování. Tyto zákony jsou v různých zemích různě pojaté a různě vnímané. Občas v žertu říkám, že nejhorší to mají bělošští muži ve Spojených státech. Tam stačí, aby se takový muž jen křivě podíval na černošskou ženu, která je navíc čirou náhodou lesbičkou, protože ta se ho hned může snažit obvinit z trojnásobné diskriminace.
V středoevropském prostředí to samozřejmě tak výrazné není, nicméně společně se zákony je sem, byť s určitým časovým odstupem, postupně importováno i společenské smýšlení. Proto se domnívám, že je jen otázkou času, kdy se z našich pracovišť, a nejen z nich, postupně vytratí lehce lechtivě laděné komplimenty, a s nimi též to dávání přednosti a otevírání dveří.
Nu, a pokud jde o samotné zákony o sexuálním harašení? Obávám se, že moc velký praktický význam nemají. Pracovních míst je dnes nedostatek a skutečnost je bohužel taková, že leckterá žena se ze strachu před ztrátou zaměstnání nějakému tomu nátlaku podvolí. A pokud se nechce podvolit nebo pokud jde opravdu do tuhého, pak postačí zákon, pojednávající o omezování osobní svobody či v krajním případě o znásilnění.
