Když přijdeme domů, můžeme například svou kočku nalézt, jak si užívá sladkého hlubokého spánku v pelíšku. Pochopitelně ne ve svém, ale v našem. Kočka nás svými citlivými smysly okamžitě zaregistruje, přestože se snažíme být co nejtišší, abychom ji nevzbudili. Změří si nás mnohoznačným pohledem, který zároveň říká několik věcí: „Proč mě budíš, copak nevidíš, že spím? Proč jsi byl pryč tak dlouho a nechal mě tady samotnou? Tak když už jsi tady, okamžitě mě vezmi do náruče a chovej, jinak budu celý večer protivná.“
Cvičení tedy může začít, vlastně musí. Uchopíme kočku, podepřeme ji jednou rukou, ona se nám přitiskne na hruď a zavěsí okolo krku. Od této chvíle se při běžných činnostech, které obvykle vykonáváme po příchodu domů, nezdravě neshýbáme, ale děláme dřepy či podřepy. První dřep můžeme udělat při vyndávání kočičí misky, pokud ji máme uloženou ve spodní části kuchyňské linky, další dřep následuje po jejím naplnění a nabídnutí kočce.
Zároveň s dřepy cvičíme i zručnost, protože veškeré činnosti provádíme jednou rukou. Druhou ruku, kterou stále držíme kočku, musíme nechávat v klidu. Pokud bychom s ní totiž cukali, kočka by mohla nabýt dojmu, že ji chceme odložit, zintenzívnila by své objetí, a my bychom se o ní mohli škrábnout. Rukou s kočkou můžeme pohybovat pouze v případě, když se kočka potřebuje trochu přesunout v našem náručí, a to jen tak, abychom jí umožnili pohodlnější spočinutí.
Zpočátku nám takové cvičení může připadat složité, ale chce to jen trochu tréninku. Velice rychle zjistíme, že nám shýbání vůbec nechybí, a dělání dřepů si oblíbíme. Též opatrná manipulace s věcmi jednou rukou nám brzy přestane činit problémy. Dokážeme si uvařit kávu, připravit večeři, uklidit a podobně. Pokud jsme již trochu trénovaní a pokud nám to naše kočka dovolí, můžeme občas ruce vyměnit. Musíme to však činit s velikou opatrností, abychom s kočkou necloumali, jinak bychom se mohli opět poranit o její drápky. Délku cvičení neurčujeme my, nýbrž kočka. Cvičíme do chvíle, než kočka usoudí, že by se potřebovala najíst, proběhnout nebo třeba vrátit do našeho pelíšku.
S kočkou však cvičíme nejen dřepy a zručnost, někdy s ní můžeme trénovat i silové sporty, třeba vzpírání. Často se stane, že se naší kočce zakutálí za skříň nějaká její oblíbená hračka, například staniolová kulička, nebo náš cenný předmět, třeba snubní prstýnek. V takovém případě skříň jednoduše nadzvedneme a odsuneme, předmět vyndáme, předáme kočce na další hraní, skříň zdvihneme podruhé a vrátíme na původní místo.
Závěrem ještě uveďme několik cviků nebo chcete-li sportovních disciplín, kterými můžeme utužovat své tělesné zdraví v případě, že bydlíme s koťaty. Tak třeba běh na krátké vzdálenosti, kombinovaný s přískoky a plazením. Tomu se věnujeme při kotěcích hrách, nebo i ve vážnějších situacích, při chytání kotěte, které nám uteče do míst, jež pro ně nejsou bezpečná. Propínání těla pro změnu provádíme při vysvobozování kotěte zamotaného do záclon nebo při jeho sundávání s nízkých stromů. V případě větších výšek pak trénujeme lezení po kusech nábytku, po žebříku nebo po štaflích.
Cvičme tedy s kočkami a s koťaty co nejvíc, posílíme tak svou tělesnou kondici, pobavíme se při tom a hlavně učiníme své čtyřnohé kamarády šťastné a spokojené.
