Svým mohutným tělem zepředu obrněným ňadry jak razící štíty, po stranách ozbrojeným velkými taškami s tvrdými rohy, si klestila cestu davem spořádaně čekajících. Nebylo radno jí zkřížit dráhu, po níž se sebejistě a nezadržitelně hrnula k pultu. Kdo by se tohoto hrdinského činu odvážil, byl buď fyzicky smeten, nebo ukřičen jejím zvučným ječivým hlasem, přívalem vět plných argumentů, proč právě ona musí mít přednost před ostatními.
Včera dopoledne mě honila mlsná. Buď to bylo tím, že jsem ráno ve spěchu jen lehce posnídal nebo si můj žaludek prostě jen tak z rozmaru řekl o jedno jídlo navíc. Odstrčil jsem tedy klávesnici, vyběhl z budovy a zamířil do maličkého krámku, který je hned naproti na rohu ulice. Uvnitř bylo jen pár lidí, na prstech jedné ruky bych je spočítal a za pultem se činily dvě usměvavé prodavačky. Musím si honem rozmyslet, co si vlastně dám, abych nezdržoval, až přijdu na řadu. Vezmu to zdravě a koupím si lučinu s celozrnným rohlíčkem? Nebo tu mortadelu, kterou tu mají tak skvělou, a k ní tu dobrou ručně pletenou houstičku? Nebo snad koblihu? Ne, na sladké moc nejsem...
Mé úvahy přerušilo prudké rozražení dveří, dovnitř se vhrnula, odpusťte mi ten příměr, madam jako skříň. Málem porazila zákazníka, který už zaplatil, chystal se rozloučit a odejít od pultu. Mladá slečna přede mnou, která už měla být na řadě, instinktivně a beze slova couvla o krok zpět, a já též. Hlavou se mi začaly honit otázky. Copak se asi stalo té nebohé dámě? Hoří a potřebuje se rychle posilnit před hašením? Nebo je nějakou šípkovou Růženkou, která se právě probudila po dlouhých třiceti létech spánku, a domnívá se, že musí okamžitě nakoupit, než dojde zboží?
Mé otázky a pochybnosti však neměly dlouhého trvání, pominuly za pár okamžiků. Z plných rtů té velké paní zazněla čistá ruština.
PS: Snažím se být člověkem pokud možno tolerantním a mírumilovným, a tak bych nerad, aby tato má příhoda vyzněla xenofobně. Přijměte tedy můj dnešní článek s humorem.
