Každá kočka, pes nebo jakékoli jiné domácí zvíře má přece právo splnit svou povinnost, kterou jej obdarovala sama příroda. Přivést na svět své vlastní potomky, vychovávat je a starat se o ně s láskyplnou péči, a přispět tak k zachování živočišného druhu.
Honza je jiného názoru a odvolává se na to, že u nás, domácích miláčků dnes chybí prvek přirozené regulace. Tvrdí, že kočka žijící divokým přírodním způsobem, dokáže vychovat daleko míň koťat než ta, o níž je pečováno v lidské rodině. Navíc, že takové přírodní kočky se dožívají daleko nižšího věku, v průměru tak kolem pěti let. Důsledkem toho jsou potom přeplněné útulky, které se snaží starat o opuštěná zvířata a navíc se všude potuluje spousta zvířecích bezdomovců. Ti potom strádají, roznášejí různé choroby a mohou být nebezpeční svému okolí.
Dobrá, připouštím, možná má Honza v tomto ohledu pravdu. Doba se změnila a s ní lidé přetvořili i náš zvířecí svět. Jenže je tu ještě jeden problém, například my kočky jsme tvorové výrazně teritoriální a psi si pro změnu potrpí na přísnou hierarchii ve svých smečkách. V obou případech hraje významnou roli prvek rozmnožování, schopnost prokázat ostatním příslušníkům svého druhu, že daný jedinec je ten z nejlepších a má právo na větší území, na vedení smečky a hlavně na to, stát se zvířecím rodičem. Nu a jak se do tohoto schématu zařadí kastrát? Pochopitelně, že dopadne špatně a skončí někde na nejnižších příčkách. Tedy až na ojedinělé výjimky, já sama jsem se tehdy nedala tak snadno odsunout dozadu a vše jsem se snažila vynahrazovat svou bojovností a divokostí, kterou jsem měla vrozenou a v níž mě Honza zdokonaloval svou výchovou.
Jenže on mi oponuje i na tento argument. Připouští, že u psů se kastrace tak často nepoužívá, protože psi jsou v užším kontaktu a pod stálým dohledem svých pánů, kteří je tak snáze ohlídají před pořízením nechtěných štěňat. U nás koček si však nedá říct a tvrdí, že nejde-li o chovné zvíře, je kastrace opravdu nutná. Aby mě trochu uchlácholil, tak dodává, že jediné, čím se to může člověk snažit své kočce vše vynahradit, je péče. Taková péče, jakou si kočka od svého lidského personálu zaslouží a která zahrnuje vše, oč kočka zrovna náhodou stojí. Od hraní a mazlení, přes krmení vybranými lahůdkami až po poskytnutí dostatku místa ve svém lidském pelíšku.
Tak nevím, asi bych měla Honzův postoj přijmout a být vděčná za všechna zvířata, o která se lidé postarali v útulcích, včetně kastrace, a z nichž mnohá se poté dostala do rodin. Ale to víte, koťata jsou koťata.
