Pokud vím, když byla dvojčata malá, ukázal se pouze jednou. Však ho také žena pěkně hnala, vyčinila mu pěkně nahlas, že se hned otočil a rychle zase zmizel.
U druhého páru je to docela jinačí, oba dva se péčí o potomstvo mohou přetrhnout. Myslíte si, že mluvím o lidech? Ale kdepak, řeč je o ptácích, černých kosácích. Ten první pár jsme měli na zahrádce loni, ten druhý nám tam hnízdí právě teď. Samička většinou pobývá na hnízdě, chrání mláďátka před deštěm a před zimou, vylétá jen zřídka a na pár minut. Pan kos se co chvilku objeví se zobákem plným výživných žížal. Paní kosová uhne na kraj hnízda, její „manžel“ mladé nakrmí a letí pro další dávku.
Když se Heleně narodila Helenka, Ivan prožíval období hrdosti a štěstí, vypadalo to, že z něj bude táta, jak má být. Jenomže mu to vydrželo sotva pár měsíců, poté se snažil být doma co nejmíň. Vymlouval se na práci, na spoustu zakázek, ze své dílny chodil domů stále později, někdy tam dokonce i přespával. Začaly spory a hádky, a aby toho nebylo málo, do roka k Helence přibyl maličký Karlík. Ivan prohlásil, že to prý bylo omylem a aby ztvrdil svůj postoj, nadobro se od rodiny odstěhoval. Odešel k té, u níž pobýval v těch chvílích, v nichž se na své zakázky vymlouval.
Pravda, u těchto lidiček to není úplně přesně přes kopírák jako u kosů, žena zde figuruje stále stejná. Helena měla po smůle kliku, už delší čas teď bydlí s Josefem. Pepa je starší, též rozvedený, z prvního manželství má dítě dávno dospělé. Helču má rád a o Helenku s Karlíkem se stará, jako by byly jeho vlastní. Má se co ohánět, aby je uživil, však také často z práce pozdě chodí. Nicméně na rozdíl od Ivana opravdu z práce, ne od „nějaké takové.“ A tak mě napadá, budou mít Helena s Pepou jednou své společné malé? Zasloužili by si je, přejme jim.
Kratičké příběhy o kosích a lidských vztazích jsou skutečné, jen ten druhý jsem poněkud pozměnil, aby jeho aktéři nebyli k poznání. V přírodě je to podobné, jako by jeden živočišný druh opisoval od jiného. Zároveň však dočista rozdílné. Letošní pan kos nepotřebuje k zodpovědnosti rozum, bohatě si vystačí se zvířecím pudem. Naproti tomu nezodpovědnému člověku ani ten rozum není nic platný, když "zvířecí pud" převáží.
