Nebylo tomu tak vždy. Před pár léty zastávala sebevědomá Hanka důležitý post v prosperující firmě, pracovala ve vysoké funkci v obchodním oddělení, jednala s partnery, kteří nezřídka přijížděli z exotických krajů. Jenomže pak přišlo dítko a mateřská dovolená, po níž místo návratu do práce následovalo další.
Poté, co děti povyrostly do školního a předškolního věku, se Hanka rozhodla, že znovu nastoupí do zaměstnání. Její Franta je sice šikovný a plat má slušný, ale na provoz domácnosti, na všechny poplatky a navíc na hypotéku to nestačí. Jenže ouha, v té pěkné firmě, kde pracovala dřív, už pro ni místo nemají a ona po dlouhém shánění usedla do pokladny, což se jí pranic nelíbí.
Před svými známými a přáteli mlží a zatlouká, je jí to trapné, bojí se, že si uřízne ostudu, až ji v té pokladně někdo z nich náhodou uvidí. Dokonce i před svým Frantou má špatný pocit, myslí si, že by kvůli takovému podřadnému místu mohla klesnout v jeho očích a na jeho ujišťování o opaku pranic nedbá. Dokonce jí začal v mysli hlodat červíček, co když si teď ten můj bude chtít najít nějakou jinou? Nějakou úspěšnou, takovou, jaká jsem dřív byla já?
A tak je Hanka protivná a trvale naštvaná. S kolegy na nádraží se prakticky nebaví, domácí klima se téměř každý den něčím zakalí, se svými přáteli se stýká čím dál, tím míň. A Franta? Ten už je z toho všeho nešťastný. Hanka nic nedbá na jeho ujišťování, že i tahle práce je dobrá a že se jí určitě brzy podaří nalézt takovou, po jaké touží.
Co na to říct? Každý člověk má asi jiný názor a může si pomyslet například:
„Co ta holka blbne, může být ráda, že v dnešní době má vůbec nějakou práci.“
„Taky by mi bylo trapně před ostatními, kteří jsou přesvědčeni o tom, že mám nějakou úroveň.“
„Nojo, tohle by se chlapovi nemohlo stát, ženské jsou na tom odjakživa hůř.“
„Ať je ráda, že má dvě zdravé děti a manžela, který se jí snaží být oporou, co by za to mnohé jiné ženy daly.“
„Má pravdu, přece nestudovala kvůli tomu, aby teď dělala takovou podřadnou práci.“
„Milá zlatá, honem se vzpamatuj, než si zničíš manželství.“
„Proč se tak vyvyšuje nad ostatní? Vždyť každá, i ta nejobyčejnější práce si zaslouží uznání, pokud ji člověk dělá poctivě.“
Nebo... Tak to už nechám na vás. Mohu-li mluvit za sebe, tak mně je asi nejbližší názor číslo sedm.
