V přírodě platí pravidlo, že každý živočišný druh se snaží o své zachování. Přežití jednotlivce, tedy obrana před nepřáteli a získávání potravy. Plus zplození potomků, aby druh mohl pokračovat do budoucna. Jednotlivé druhy prošly za spoustu milionů let složitým vývojem tak, aby nárokům na přežití vyhovovaly co nejlépe. A tak je jasné, že aby ten který druh mohl přežít, musejí se jeho samice jevit v očích samců jako objekty sexuální touhy. Žabák by nemohl mít malé pulčíky se žábou, pokud by ho svou vizáží, pachem, hlasem a dalšími vlastnostmi nelákala k tomu, aby ji oplodnil.
Přeneseme-li se od hmyzu, obojživelníků a dalších zástupců zvířecí říše až ke člověku, zjistíme, že pro něj platí úplně stejné přírodní zákony. Platily už odedávna, důkazem nám budiž umění našich předků.
Věstonická Venuše. Soška stará víc než pětadvacet tisíc let znázorňuje pradávnou ženu coby rodičku a matku, tedy pokračovatelku tehdejšího člověčího společenství. Jenomže k tomu, aby mohla být matkou, musela se napřed stát objektem sexuální touhy nějakého pradávného muže, který ji oplodnil. Bez touhy, by si tehdejších žen žádný muž nevšiml a člověk by jako živočišný druh vyhynul.
Mužský obdiv a touha po ženách se jako zlatá nit táhne uměním po celé věky. Jmenujme vedle věstonické Venuše alespoň jeden další příklad, Goyův obraz nahá Maja, který tento slavný malíř vytvořil kolem roku 1800.
Vzorec přirozeného mužského uvažování je natolik jednoduchý, že je až s podivem, proč ho dnešní feministky nechápou. Oplodnit ženu, která je objektem naší sexuální touhy, mít s ní potomstvo a poté se o ni a o naše společné děti umět postarat. Tak se to táhne od dob jeskynních až po dnešek. Jenomže pokud se to feministkám podaří zvrátit, bude to špatně.
Bude to proti přírodě, která s tímto vzorcem začala v zájmu zachování živočišného druhu někde u hmyzu a dotáhla to až k nám lidem. Pokud by byl tento vzorec poručen, žena by se přestala stát předmětem mužovy sexuální touhy a matkou jeho dětí, člověk by zanikl. Přestali by se rodit noví lidé a s nimi by přestaly přicházet na svět i feministky, které pod záštitou různých sexizmů proti tomuto přirozenému procesu bojují.
Někdy mi připadá, že v moderní době pomalu přestává být muž tím po mnoho tisíc let starým mužem, dobývajícím ženu a zakládajícím s ní pokračování rodu. Rád bych se mýlil a věřil, že to dávné, po miliony let bezpočtem živočišných druhů vyzkoušené schéma samců a samic vydrží i u nás lidí. A že se mezi v budoucnu narozenými lidmi najdou i nějaké ty feministky? Budiž, dopřejme jim jejich smýšlení, ale berme je spíš jen jako určitý folklór. Jinak bychom totiž vymřeli my všichni včetně nich samotných a jejich názorů.
PS: Milé dámy, zaplať pánbůh za to, že jste tak krásné a že vás my muži můžeme obdivovat nejen v umění.
