Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík: Kočičiny, Potichu (on a ona), Domácí skřítkové, Lyrika (řádky nejen milostné), Postřehy ze života (humor), Jezdíme nejen po kolejích, Ostatní (všehochuť)
„Teda Maruško, tobě to dneska sekne. Teď, když jsem tě potkal, tak toho dneska už moc neudělám.“ Kolegyně Maruška se naoko trošičku rozzlobí, zlehka odstrčí ruku, která ji symbolicky vzala jemně okolo ramen, odpoví nějakou ostřejší poznámkou, ale vnitřně je potěšená. Vždyť se ráno vkusně upravila a oblékla proto, aby měla dobrý pocit, pro své vlastní sebevědomí, a také proto, aby se prostě líbila.
„Ti muži jsou nám dobří tak akorát k tomu, aby nás ochránili v případě akutního nebezpečí, jinak je v dnešní době už vůbec k ničemu nepotřebujeme.“
Kdesi jsem četl, že potřeba verbálního vyjadřování u žen je v průměru zhruba dvou a půl násobná, než je tomu u mužů. Zatímco taková žena vyřkne denně asi 5000 slov, muž se spokojí s 2000. Prý to tak máme zařízené odpradávna geneticky, z dob, kdy při lovu bylo třeba jednat tiše a bez zbytečného pokřikování, které by vyplašilo kořist, zatímco péče o rodné obydlí vyžadovalo spoustu povelů a dohadování.
Feministky a výrazně emancipované dámy mě za dnešní článek moc nepochválí. Chtěl bych totiž napsat pár řádků o ošidném pocitu zadostiučinění žen, které se domnívají, že úspěšně a bezezbytku zvládnou několik rolí najednou, aniž tím utrpí jejich práce, jejich blízcí a v konečném důsledku i ony samotné.
Otázku, zda velikost ženského poprsí a mužského přirození ovlivňuje lidské sebevědomí, atraktivitu vůči příslušníkům opačného pohlaví a kvalitu sexuálního prožitku si občas klademe snad všichni. Z reklamních plakátů na všechno možné, z mol módních přehlídek, z nejrůznějších soutěží o miss a z dnes všudypřítomné pornoprodukce se na nás neustále valí „komerční krása,“ která se nás snaží přesvědčit, že odpověď zní jednoznačně ano.
„Péťa dnes zase přinesl pětku z matiky, může za to můj starej, včera se s ním na to vůbec nekouk. Všechnu školu nechává na mně, s klukem umí tak leda hrát ten pitomej fotbal.“
Čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu jsme krmeni takzvaným ideálem ženské krásy. Z reklam na všemožné výrobky od myček na nádobí, přes nejrůznější potraviny a oděvy, až třeba po menstruační vložky se na nás usmívají štíhlé slečny a mladé paní. S ženami podobných postav se setkáváme ve filmech, v nekonečných seriálech, v různých show a soutěžích, na obalech mnohého zboží. Jako bychom měli nabýt dojmu, že jiné, než hubené ženy, se štíhlýma nohama, útlými boky, malým pozadím a pevným, nejlépe dobře vyvinutým poprsím snad ani neexistují.
Milování by nemělo být dárkem, kterým svého partnera či partnerku obdarováváme při nějaké příležitosti. Například proto, že má svátek, narozeniny nebo prostě jen z důvodu, že je dnes krásný den. Nemělo by být už vůbec odměnou za to, že pro nás něco udělal nebo nám koupil nějakou pěknou či drahou věc. Milování by mělo být každodenní přirozenou součástí našich životů.
Je všeobecně známo, že primárním posláním sexu je rozmnožování. Tak určila matka příroda, a proto všem tvorům, kteří se pohlavně rozmnožují, vepsala do genů nesmírnou potřebu tohoto konání. Pak přišel člověk, vymyslel různé způsoby antikoncepce, a vtiskl tak sexu několik dalších rovin. Nejkrásnější je ta, která nám přináší pocit vzájemného štěstí a naplnění, a kterou mnozí z nás nazýváme milováním.
Nevím, jak je tomu na Slovensku, ale česká statistika praví, že zhruba padesát procent našich manželství končí rozvodem, a to nezapočítává páry, žijící spolu „na psí knížku,“ tedy ve vztahu nestvrzeném sňatkem. Těžko říct, nakolik by ti nesezdaní statistiku vylepšili nebo zhoršili, každopádně se nejedná o nikterak lichotivé číslo.
