Jan Pražák
Černá ovce rodiny
Hedvika byla nejmladší ze čtyř sester.
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík: Kočičiny, Potichu (on a ona), Domácí skřítkové, Lyrika (řádky nejen milostné), Postřehy ze života (humor), Jezdíme nejen po kolejích, Ostatní (všehochuť)

Vlahé jarní počasí nás s Maruškou vylákalo k venkovnímu posezení nad voňavou kávou a chutným slaďoučkým větrníkem.

Adam byl bezvadný chlap se všemi superlativy, které snad vůbec dokáže mužskej mít.

„Dneska jsme spolu na kafi možná naposled, Honzo,“ usmála se na mě smutně Maruška.

Tvářila se pořádně nasupeně, už když vycházela z ordinace, kam doprovázela svého manžela.

Velikonoce jsem neměla ráda. Začalo to před čtyřmi léty, když jsem si kvůli nim podělala manželství.

Ne, že by mě tahle práce bavila, ale sehnat rozumné místo je dneska problém a každý se holt musíme nějak živit.

Maminka nedokázala zabránit tomu, aby od nás táta odešel v době, když mi ještě nebylo ani celých patnáct.

„Kluci promiňte, zachoval jsem se neprofesionálně a navíc vám nesu dáreček, kterej se vám asi nebude moc líbit.“

Nevím, jestli si někdo dovede představit zoufalství matky, které zemře její vlastní dítě.

„Opravdu si přejete, abych vám řekla všechno, co vidím ve vaší budoucnosti, i když některé věci nejsou vůbec příznivé?“

Celé to vlastně začalo na počátku osmdesátých let minulého století, když mě opustila manželka.

Tramvaj číslo devět byla navzdory polední době překvapivě plná.

„To je ale pěkná ženská, ta by se mi šikla do náručí a do postele.“

Ještě jsem vám neříkal, že náš dvounožec má sestru s malým děckem, která bydlí v daleko větším městě, než je to naše.

Po Jiřině jsem zatoužil hned první den, co se objevila u nás ve firmě.