Jan Pražák
Z vyprávění prostitutky
Vlastním tělem se živím už několik let a můžu vám říct, že daleko radši bych dělala něco jinýho. Jenomže potom, co se můj manžel definitivně uchlastal a nechal mi dluhy z hazardu, jsem neměla moc na výběr.
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík: Kočičiny, Potichu (on a ona), Domácí skřítkové, Lyrika (řádky nejen milostné), Postřehy ze života (humor), Jezdíme nejen po kolejích, Ostatní (všehochuť)
Vlastním tělem se živím už několik let a můžu vám říct, že daleko radši bych dělala něco jinýho. Jenomže potom, co se můj manžel definitivně uchlastal a nechal mi dluhy z hazardu, jsem neměla moc na výběr.
Čekala, jestli se David pro tu knížku zastaví. Její manžel Pepa ji pro něj přinesl, ale musel odejít dřív, než byli původně domluvení. Uložila ji schválně do nejspodnějšího fochu a nervózně usedla do křesla. Dnes anebo nikdy.
František se po návratu domů posadil do křesla. Zavřel oči a po náročném dni se na moment propadl do polospánku. Vytrhl ho z něj zvláštní pocit z posledních dní, že v prázdném domě není sám. Teď už pro něj měl konečné vysvětlení.
Víš, Maruško, už jsem si ani nemyslela, že dokážu bejt ještě někdy v životě šťastná. Toho smutnýho dne kdy, můj Vláďa spadnul ze skály, se mi úplně zhroutil život a já byla přesvědčená, že už se z toho nevzpamatuju.
Tuhle zahradní restauraci mám rád. Je pár kroků od koupaliště a dá se tam se tam sedět v příjemném stínu pod platany. Ten žhavý den jsme se tam s Maruškou zastavili, abychom se cestou domů schladili jedním příjemně oroseným.
„Maruško, jsem rád, že tě po tak dlouhý době zase vidím, celá jsi mi zkrásněla,“ usmál jsem se na svou společnici. Seděli jsme na kavárenské předzahrádce a pozorovali, jak se cvrkot v pražských ulicích znovu zvolna rozbíhá.
„Jirko, nešel bys se mnou na dvojku? Potřebovala bych ti něco říct.“ Blančina prosba ho zaskočila. Nebyl by pomyslel, že si s ním tahle spoustu let šťastně vdaná žena bude chtít dát rande ve dvou v intimním zákoutí místní vinárny.
Maruška se nenápadně rozhlédla po poloprázdné kavárně, aby zkontrolovala, jestli se náhodou někdo nekouká a pak to provedla. Natočila se a dala si nohu přes nohu tak, aby umožnila mým očím neobvyklý pohled.
Maminka opustila tatínka, když mi bylo pět let. Jednoho dne prohlásila, že se stěhujeme ke strejdovi Milanovi. Sbalila všechny svoje a moje věci, ani mi nedovolila se s tátou rozloučit a odjela se mnou do jiného města.
Lukáš nebyl pro Mirku oním vysněným partnerem, kterého by si kdy představovala po svém boku. Přišla k němu vlastně z nouze, když o ní znovu projevil zájem v době, kdy zůstala se svým malým Péťou sama.
Pravila Maruška a začala si nenápadně ubrouskem otírat skvrnku od kapičky latté, která jí ukápla z prťavé lžičky a omylem přistála ve výstřihu.
„Tak co ten tvůj novej objev, jak vám to funguje, Jiřko?“ Blonďatá Irena s tmavorudými nehty přejela bříšky prstů po hraně své sklenky vína a upřela zkoumavý pohled na dlouhovlasou brunetu.
Richard po perném dni konečně usedl do křesla. Místo uvolnění se mu zas vrátila vtíravá myšlenka pocitu viny. Vždyť to byl on, kdo před rokem přemluvil Kristýnu k výletu, ze kterého se už nevrátila.
Dnes vám chci povykládat, jak jsme my tři chlapi, teda já zrzavej kocour s půlkou ocasu, adoptovanej jezevčík Ferda a náš dvounožec profesí záchranář, málem přišli o střechu nad hlavou.
„Honzo, promiň, ale ten smaženej hermelín si dej sám. Já ho fakt nejím, objednám si něco lehčího.“ Odmítla Maruška mé kulinářské svádění, když jsme si spolu skočili na oběd.
Teda spíš baťohářka, protože ten ruksak byl tak obrovský, že jí zakrýval celá záda i s hlavou a její drobná, věkem vysušená postava se za ním dočista ztrácela.
Tenhle rozhovor jsem vyslechl náhodou a snad bych byl radši, kdybych ho ani neslyšel. Ale když už se stalo a ti dva si sedli proti mně na dvojsedačku v metru, tak se vámi o něj podělím.
Monika nebyla ošklivá. Možná měla až příliš velké poprsí ve srovnání s uzoučkými boky a snad i výraznější nos nad hubenými rty, ale čím muže vyloženě odpuzovala, to bylo její vystupování.
Ne, nebojte se, nebude to o politice a o mnohdy nesmyslných zákonech od našich zákonodárců. Řeč bude o Murphyho zákonech a taky tak trochu o těch matematických.
„Promiň, Martine, já s tebou na to kafe fakt nemůžu jít. Musím do zítřka opravit písemky za celou třídu, ještě jsem na to ani nesáhla a už tak u toho budu sedět do noci. Tak se na mě nezlob, prosím.“