René Melichar
Nejsem jednorožec – 9
Když chcete mít trudníka z jiného bydly, musíte spolupracovat s kdekým,
Televizní kameraman, střihač, ale hlavně táta a manžel. Ošklivý plešatý pán, který doufá, že vás jeho "kydy" aspoň trochu pobaví. * Sedmá kniha ZÁPISNÍK ŽENATÉHO MUŽE vyjde 1. 4. 2025 :) Do teď vyšlo 6 knih: K ČEMU ŽENY MAJÍ MUŽE KDYŽ ŽENA MUŽE KÁRÁ PROČ MAJÍ ŽENY VŽDYCKY PRAVDU BLB NA VÝLETĚ BLB NA ZAHRÁDCE ZÁKONÍK MÉ ŽENY Zoznam autorových rubrík: Nezaradené, Súkromné
Když chcete mít trudníka z jiného bydly, musíte spolupracovat s kdekým,
Jmenuji se Karel a nejsem jen tak někdo! Nejsem nádherný jednorožec a nekrmím se duhou,
Napsat zprávu pro vás není snadné, o to těžší je to pro nás, jak jsem vám minule popsal…
V sobotu jsem svou Františku nalákal do svého bytu. No, nalákal…
„To jsem proti tobě ještě nepoužila, tak to není promlčený“, řekla mi Františka,
Jakmile se setmí… vy usínáte, my ožíváme. Naplno! Krmíme se, pochodujeme po vás, tančíme si na vás,
Nastěhoval jsem se v pátek. Pomalu se rozkoukávám na krátkém vousu na bradě, kde jsem se právě narodil, a přemýšlím,
Docela nedávno, je tomu tak rok, možná rok a půl… Od té doby se bojím podívat do zrcadla.
Hned na začátku se musím přiznat k tomu, že módě prostě nerozumím.
„Všechno je jednou poprvé,“ říkávali dospělí, když se nezkušený člověk blížil k nějaké obvykle zásadní životní události, ze které měl strach, hrůzu a nervy.
Z bezpečné vzdálenosti pozoruji, jak tři sudičky, tedy moje žena, desetiletý synek a naše čerstvě dospělá dcera, stojí u záchodové mísy a koukají do ní.
Letošní léto mi připomnělo dětství. Vybavily se mi dovolené s rodiči na babiččině chatě s velkou zahradou, kdy mi nejbližšími letními dětskými kamarádkami byly holínky a pláštěnka.
Jako malý kluk jsem vyrůstal na panelákovém sídlišti. Protože nás děti tenkrát nikdo nevozil autem až ke dveřím školy a žádný motorista nás po „o“ zase nevyzvedl, chodili jsme pěšky.
Takový pěkný den to mohl být. Seděl bych v práci, vztekal se nad trestuhodnou neschopností všech ostatních ocenit mé podle mého nepřehlédnutelné kvality,
Za důkaz, že je ráno a že ještě nejsem ve svém pokročilém středním věku po smrti, i když si naše dcera drze myslí něco úplně jiného (stejně jako já jsem v jejích sedmnácti letech uvažoval o pětačtyřicátnících),
„Jak co s ním? To je přece jednoduché!“ blahosklonně vzdělávám svou milovanou nevědoucí ženu, která si snad poprvé v životě s něčím neví rady.
Dneska to vezmeme pěkně od podlahy bez nějakých filosoficko-sáhodlouhých úvodů. Už je to tady! „Co myslíte? Měl ho tam!“ dovolím si citovat již klasické filmové dílo… Ano. Infarkt.