Jiří Ščobák
Co o nás budou vědět naši potomci v roce 2262?
Ze svého dětství mám několik barevných a černobílých fotografií, které mohu ukázat svým dcerám. Mám černobílé obrázky svých rodičů, prarodičů a praprarodičů, nejstarší asi 100 let staré. Strejda mi jednou ukazoval obrázek mého prapradědečka (byl to Ital a nepříliš hezký chlap). Mám jméno mé prapraprababičky, podle kterého jsem našel městečko v Rakousku, ze kterého pocházela. Mám ukrajinské jméno a dědeček pocházel z Volyně (menšina Volyňských Čechů), takže můj nějaký pradědeček byl Ukrajinec nebo Tatar (Tatar by se mi líbil víc, zní to exotičtěji). Kdybych chtěl, dá se vypátrat podle matričních zápisů mé předky asi tak 150 nebo 200 let dozadu. Pak se stopa ztrácí. Otázkou ale je, co budou o mě vědět moji potomci za 250 let. Budou si číst moje blogy? Svět se za posledních šest let změnil natolik, že to klidně může být možné.