Jan Pražák
Zrádnost obřího poprsí
Těsně po střední škole před započetím dalšího vzdělávacího procesu jsme podstoupili takzvanou letní aktivitu. Tehdy to bylo zvykem a já se svými třemi budoucími spolužáky „narukoval“ na jakési pražské staveniště.
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík: Kočičiny, Potichu (on a ona), Domácí skřítkové, Lyrika (řádky nejen milostné), Postřehy ze života (humor), Jezdíme nejen po kolejích, Ostatní (všehochuť)
Těsně po střední škole před započetím dalšího vzdělávacího procesu jsme podstoupili takzvanou letní aktivitu. Tehdy to bylo zvykem a já se svými třemi budoucími spolužáky „narukoval“ na jakési pražské staveniště.
Chvilku jsem váhal, ale pak ve mně uzrálo černočerné rozhodnutí. Tentokrát dotáhnu všechno do hříšného konce, a ač sám ženatý, tuhle manželku svého kamaráda opravdu svedu.
Pomalu se o holi došourala k vyvrácenému stromu a opatrně usedla na jeho kmen. Před očima se jí začal odvíjet film. Poprvé svou celoživotní lásku uviděla těsně po válce, když už žila sama se svou maminkou.
„Mirko, šla bys se mnou dneska na oběd? Potřebuju ti něco říct.“ Dělala s Jardou už víc jak deset let a znala ho snad líp než on sám sebe. V poslední době jí přišel hodně divný, ráda by mu nějak pomohla.
Umí se totiž o sebe postarat sama, a tak si nemusí hrát na nějakou chudinku, utlačovanou mužským pokolením. Nevěříte? Tak si poslechněte můj příběh.
„Franta mě podezírá, že mu zahejbám... Ne, počkej, vím, na co se mě chceš zeptat, fakt k tomu nemá důvod... Věř mi, jsi asi jedinej, komu bych to řekla, ty bys mě neprásknul...“
Kdepak, nešlo o prase v přeneseném slova smyslu, tedy o člověka, kterému se tak říká kvůli jeho vlastnostem. Nešlo dokonce ani o prase divoké s oněmi pověstnými nahoru zahnutými zuby. Byl to prachobyčejný čuník domácí.
Nerada přes ten zpustlý parčík za nádražím chodila pozdě večer sama. Jenomže Ivan byl už od pondělka služebně pryč a nemohl jí přijít naproti, jak to v podobných případech dělával.
Některé typy tramvají mají několik o trochu širších sedaček. Možná jsou určena pro lepší pohodlí tělesně postižených nebo obecně pro lidičky s rozměrnějším pozadím. Netušil jsem však, že se na ně mohou najednou směstnat tři lidé.
„Lenko, podívej, tatínek je chirurg, já očařka a tebe jednou taky čeká lékařská fakulta. My ti do toho samozřejmě nechceme mluvit, ale je přece jasné, že tvůj životní partner bude taky doktor.“
Všechno to začalo loni v dubnu, když naši dvounožci konečně dostali rozum a nechali nám postavit výběh, abychom mohli s Rózkou chodit ven. Tedy ideální to nebylo, výběh je uzavřený a my se z něj nedostaneme na zahradu, natož dál.
Držel ji v náručí. Jeho dotyky jí byly příjemné, jeho polibky v ní zapalovaly touhu. Hladil ji po tváři, na krku, pak svoji rukou zajel níž. Zarazila se, jakoby najednou zkameněla: „Nespěchej na mě, prosím, dej mi ještě čas.“
Často se v různých diskusích rozebírá otázka pánského přirození a debatuje se o tom, zda je pro dámy lepší krátké a silné nebo dlouhé a tenké. Zkusme se podívat obdobným pohledem na jednu z nejkrásnějších partií ženského těla.
„Honzo, upřímně, kdyby ti bylo pětadvacet, chtěl by sis něco začít s takovou postarší a ne zrovna nejštíhlejší ženskou, jako jsem já?“
Jmenuji se Ben a jsem starý dobromyslný vlčák. Svůj věk si přesně nepamatuji, ale moje panička o mně se smíchem říká, že kdybych byl člověkem, už by mi dávno minula stovka.
„Maminko, řekni mi, kde je tatínek, proč ještě nepřišel domů?“ Zeptala se malá Věruška s nadějí v hlase.
Nu, chápu, že za vzniklé situace bych se za něj zastydět měl. Nicméně neučinil jsem tak, přestože mi bylo jasné, že se to lidem z mého okolí nebude líbit a že se mi možná začnou vyhýbat.
Smrákalo se a padala mlha. Na zastávce jsem uviděl známý obrys, byla ke mně otočená zády a hledala cosi v kabelce. Tiše jsem se k ní přiblížil, objal ji a pevně k sobě přitisknul. V ten moment mi došlo, že něco není v pořádku.
Objekt byl vybudován proto, aby sloužil charitativním účelům. Aby se v něm mohli najíst, trochu si odpočinout a na chvilku se schovat před nepřízní zimního počasí ti, kteří jsou bez domova.
„Cpát se masem je přežitek a živočišnými produkty jakbysmet.“ S tímhle názorem se dneska člověk setkává pomalu na každém rohu. „Veganství, to je přece in, kdo není vegan, ten jako by ani nebyl.“