Píši a fotím rád.Vždy s nadhledem...pokud to je možné. Zoznam autorových rubrík: Súkromné, Nezaradené
Následujíci nechtěné odposlechy jsem sice zaslechl v českých supermarketech, ale myslím, že situace se na Slovensku zásadně neliší, natolik jsme si moc podobní. K nadávání a stěžování máme talent a spoustu témat. Příležitost a místo se najdou vždy. Věčná nespokojenost jde s dobou a kopíruje kvalitu života, ale možná nás remcání jen poťouchle baví. Snad nám smysl pro humor a nadhled také zůstanou.
Můžeme být okouzleni, překvapeni, pobouřeni nebo kroutit hlavou, ale jako hosté se musíme alespoň částečně přizpůsobit, pokud k tomu nejsme přímo nuceni a hlavně se nesmíme chovat arogantně. Lidé jsou tu chudší než my, ale nikdo nebrblá, nenadává a nespěchá. I když ve smyslu našeho vnímání se tam čas občas zastavil.
Kdo by neměl rád kočky. Jsou svérázné, tvrdohlavé, nedá se jim poručit a dělají si co chtějí. Jejich ladnost, elegance, reakce a postřech jsou dokonalé dílo přírody. Pro všechny tyto vlastnosti je mají lidé rádi, přestože jim z toho vyplývají jen povinnosti.
V Bitvě tří císařů porazil na hlavu 2. prosince 1805 Napoleon spojenecké rakousko-ruské vojsko. Tato základní informace k následnému fotopovídání stačí. Francouzům Slavkov, přesněji Austerlitz, trvale připomínají názvy mnoho ulic, náměstí. V Paříži je tak pojmenováno vlakové nádraží a most přes Seinu. Když o několik let později obsadila spojenecká vojska Paříž, ptali se cara Alexandra, zda mají most strhnout. Odpověděl...nikoliv, stačí když po něm přešla naše vojska. Hezké gesto uznalého vítěze.
Alespoň takto spekulují česká média, viz. Komentující se v Česku neshodují, zda se jedná o pravicového nebo levicového extrémistu nebo zda extrémistou vůbec je.
Na Podkarpatské Rusi zanechali naši předci za první republiky nesmazatelné stopy. I když se pak události řítily jinak, jsou a budou na mnoha místech patrné a trvalé. Bylo by velice troufalé tvrdit, že tuto oblast znám i když v oblasti od Užgorodu, přes Mukačevo do Koločavy a zpět dolů k Tise, přes Chust, Vinograd a Berehovo, jsem už něco projel a viděl jak na kole, tak na motorce. Řidiči se k nám chovali ohleduplně. S agresivním pojetím našich uspěchaných volantů se to nedá srovnat. Na Ukrajině totiž platí...na vsjó mnóga čása. To si u nás už nedovedeme představit. Vždy je lepší jednou vidět, než stokrát slyšet.
Hidžáb, neboli šátek, kterým se žena zahaluje od vlasů po prsa. V muži tak potlačí chtíč a jedná s ní jako s osobností. Tolik poučka nebo zdůvodnění. Někde na hranicích Afgánistánu a Pákistánu je s dvěma unesenými českými dívkami zacházeno jako se zbožím, pokud nejsou přímo rukojmí, i když jsou zahalené třeba až k patě. Možná byly až moc odvážné, ale na cestu se vydaly jistě s vírou, že plus mínus je svět stejný.
Projet celá Slovensko až do rožku, kde se potkávají hranice Polska a Ukrajiny, je pro motorku úkol jak dělaný a pro řidiče radost. Někdy prý zdržujeme kocháním silniční provoz, ale stěžovat si mohou jen Ti, co věčně někam spěchájí. Těm bych obvzlášť toto putování předložil jako tip na pohodový výlet.
Několikrát v hrobě obrátí Einsteina a přitom postrčí svět zase o kousek dál. Domů přicházejí většinou včas, případně si večeři nechají ohřát. Přitom usnou u televize s ovladačem v ruce.
V zrcadle vidí i vrásky, které ještě nejsou a v každém rohlíku kilo navíc. Kompliment je sice společenská disciplína a z taktických důvodů nemusí vždy odrážet pravdu, ale i tak by měly věřit mužům. Ti prvotně vnímají 4/5 informací zrakem a nelze je obviňovat ze zaujatosti. Reagují, jak jim oči narostly. Pak je po složení poklony nemůže potkat nic horšího než odpověď tipu...
Stačí vyjet v Kroměříži a dojet do Hodonína. Neni to však žádný padák a šlapat se musí. Kromě povodní je Morava línější a výškový rozdíl samotného kanálu je osmnáct metru na 100km délky trasy...Pro nenáročně pohodové ježdění ideální podmínky. Ani náročnější nepřijdou zkrátka, odbočí vlevo do Bílých Karpat nebo vpravo do Chřibů.
Toho dne byla, jak říkáte... horúčava a přibývající kapky pod koženým oblečením byly důkazem. Stačilo zastavit jen na červené a vše se znásobilo. Když násobky překročily míru motorkářské odolnosti, zastavil jsem v obci u čerstvě natřeného tanku. Jakoby na podstavec právě najel. Jen rudoarmějec ve věži chyběl.
letos obzvlášť vydařily. Počasí přálo, program byl bohatý, diváci a fotografové byli spokojeni. Možná by byl spokojen i císař. Od jeho narození, 15.srpna 1769, se datum slavností odvíjí. Jen škoda, že po celou dobu konání měly francouzské jednotky ležení deset kilometrů vzdálené a nikdo nezavelel k přesunu. Zdá se, že nesourodost, žabomyší války a kdo ví co ještě všechno, se nevyhýbá ani zájmovým činnostem. Škoda hlavně pro návštěvníka, který s tím nemá nic společného. I tak pořadatele chválím a za program dávám jedničku.
Když jsme ještě společně bránili hranice proti imperialistickým hrdlořezům, sloužilo na jihu Čech mnoho slovenských vojáků. Dnes už je všechno jinak, a tam kde se bedlivě hlídalo, prohání se dnes cyklisté prochází turisté. Pro některé může být fotoreportáž tip na dovolenou a pro některé vzpomínka.
Však už bylo na čase. Pátá cesta na Ukrajinu a nic. Ignorace dobře míněných rád...pozor na muže ukrajinského zákona...byla potrestána "alkoholem" v krvi. Řešení byla dvě, buď zabavení motorky, uvěznění a do 48 hodin soud, kde soudce rozhodne o výši pokuty nebo vše vyřešit "lidsky". Vybral jsem si 300 Eur do zásuvky a mohl i s "alkoholem" pokračovat dál bez dalších potíží. Muži zákona nechápou, že takto poškozují pověst země, ale ani nemohou smáznout, že na Ukrajině je fajn.
V kapele jsem hrál se skvělými rómskými muzikanty. Jeden z nich nade všemi vynikal nevšedním způsobem. Nikdy neřekl sprosté slovo. Na základní škole jsme seděl se spolužačkou rozdílné barvy pleti. Učila se lépe než já a byla moc hezká. Jednou jsme měli za fotbalovou brankou rande.
Jsme silniční křižovatkou, snad každý přes nás projel, ale málo kdo zastavil. Nejsme středem turistického ruchu, ale máme něco, čím se nemůže pochlubit každý, jestli vůbec může. Rododendronový park. Když kvetou, slova nahradí nevěřící úžas.
Vodu už nemůžu ani vidět a ve sklepě jsem z rohu vydoloval poslední brambory. Hlad a postupující žízeň mě zahnaly do řetězce nakoupit základní potraviny. Přibalit tahák, brýle, kompas a kolečko je nejdůležitější úkon. Jinak bych se vydal na průkopnickou misi.
Z nedostatku smysluplné činnosti vysedávám u televize. Nevím, jak se to mohlo stát, patrně měli vedle v hospodě zavřeno...prostě jsem před časem neměl potřebu v reklamní přestávce odběhnout a díky tomu objevil prostenal. Stačilo v zrcadle ověřit údaje z občanky a bylo jasné, že promlouvá ke mně. Život se mi zcela změnil. Cpu se brusinkama a hledím u televize s optimismem dopředu.
Na památku vojáků, kteří se před dvěstě lety zúčastnili tažení Napoleonových vojsk do Ruska se 11-13.května v obci Velký Týnec u Olomouce konala vzpomínková slavnost, z které jsem, dle mého zvyku, vytvořil fotoreportáž. Součástí Napoleonovy Grande Armée byl také pomocný sbor rakouské armády. Nesmyslným dobrodružstvím do Ruska vstoupil císař všech Francouzů na cestu, která ho zavedla na ostrov Svaté Heleny. Kdo se nepoučí z historie, je odsouzen si ji zopakovat. S Rusama neni radno si nic začínat.
