Píši a fotím rád.Vždy s nadhledem...pokud to je možné. Zoznam autorových rubrík: Súkromné, Nezaradené
Nejdříve trošku základních údajů a statistiky. Ukončení motorkářské sezóny se účastnilo přes 1200 motocyklů různých značek, libovolného obsahu a neomezeného věku motorek i aktérů. Vyjíždělo se z Olomouce a trasa měla 60 km v okolí. Dne 19. října vše uspořádal Olomouc Bikers-O.B.F.
Je to zábava pro všechny muže, jejich děti a nezjistitelný počet maminek. Kdo by se nechtěl podívat a projet historickým vlakem. V Břeclavi to vzali za správný konec a poslední sobotu v září uspořádali Národní den železnice. Lidí přišlo...jak se u Vás říká...neúrekom. Shrnuto do jedné věty...Mašiny kouřily, houkaly, vlaky jezdily o sto šest a foťáky cvakaly o sto sedm.
Slavonice leží na jihu Čech skoro v Rakousku. Po otevření hranic se zdálo, že němčina tu je ouředním jazykem. Dnes už tomu až tak neni, ale tento kraj je stále ráj příhraniční turistiky. Také proto, že na tradičně kvalitním cesty na rakouské straně se napojily cyklostezky z české a terém je nenáročný. Zvláštností ale zůstává, že na straně rakouské je mrtvo, na české to cinká a žije.
Nedříve nesměle, skoro tajně. Měl jsem stěstí a následoval jeho stopy. Nakonec interiér i exteriér kostela ozářilo v celé jeho kráse. Křtiny leží severovýchodně mezi Blanskem a Brnem a jsou jednou z bran do Moravského krasu. K případnému výletu do jeskyní návštěva rozhodně zapadne. Kostel nese jméno Panny Marie a v roce 2007 se zde setkali východní hiearchové katolické církve. Kdo si neni jist stavitelem, pak k nápovědě stačí první písmeno jeho jména...S. Teď už ví každý.
Nedávný palcový titulek papírového Idnesu mi způsobil velké nadšení a nebyla to kachna. Na Idnesu mají přece vždy pravdu a nemlží. K výše uvedenému zjištění dospěli čeští vědci v IKEMu.
Alespoň tak hovoří moje skromné kontakty. Více si netroufám sdělit. Komentovat od stolu ukrajinské události na základě agenturních zpráv je snadné, zvláště když nepřítel je daný, máme jasno a chybí nám elementární základy objektivity. Je bohužel smutnou skutečností, že ostrým hraním na vojáky trpí především civilní obyvatelstvo, ať už je vojákování sebespravedlivější.
Kdesi jsem četl, že když se sečtou všechna možná kritéria, kočka domácí je ten největší predátor ve zvířecí říši, ale i ten nejhroznější dravec je nejdříve malinkaté kotě, a když se mu vstup do života nepodaří, jsou tu ještě lidé, kteří ho zachrání. Samozřejmě moc dobře vědí, že vděku se nikdy nedočkají, ale o to vůbec nejde. Zachraňovat opuštěná koťata je přece poslání.
Za vším je patrně skyta moje neschopnost novou úpravu pochopit, používat a ovládat, ale co když nejsem jediný, který má výhrady? Článek napsat ještě umím, ale
Jsme silniční křižovatkou, snad každý přes nás projel, ale málokdo zastavil. Nejsme středem turistického ruchu, ale máme něco, čím se nemůže pochlubit každý, jestli vůbec může. Řekne-li se rododendron, každý ví o jakou květinu se jedná, ale ne všichni vědí, že česky se řekne pěnišník. Pokud má i slovensky svůj název, kde jinde než tady bych se to dozvěděl? V době květu jsou obě květiny atrakcí svitavského parku Jana Palacha, což tvrdí nejenom místní patrioti, ale i turisté a náhodní návštěvníci. A máme k tomu i oslavy s názvem Den rododendronů. Koná se v sobotu 24. května s programen pro děti i dospělé.
Někdo vzpomíná na oslavy Prvního máje s nostalgií, jiní zase v recesi. Pamatuji doby, kdy uliční výbor KSČ dohlížel na polepení oken patřičnými vlajkami a účast byla povinná. Ve slavný den oslavné proslovy střídaly budovatelské písně a mnozí raději sázeli brambory. Po letech absence jsem však letos pozvánce na Svátek práce neodolal...
Samozřejmě nadsázka...ale kdyby ukrajinští separatisté neměli podporu Ruska, Ukrajina by se nezmítala na pokraji občanské války. Měl jsem jisté "pochopení" pro krymské události, ale už mě to přešlo. Na Ukrajině se prostě bojuje. Opět se objevili
V mnohých světových příručkách pro turisty se praví, že kdo přijede do Evropy, musí navštívit Paříž, Londýn a Prahu. Pražákům možná zevšedněla, ale přespolním určitě ne. S čím mám však trochu problém, je spěch města. Dodnes jsem třeba nepochopil, pro na schodech do metra musí být vlevo volný prostor pro závodníky.
Užgorod je stotisícové univerzitní město, 40km východně od Michalovců. Dodnes tu zřetelnou stopu zanechalo Československo, do jehož svazku Podkarpatská Rus patřila. Město i kraj žije životem, který nám je nadále blízký. Bohužel, v současné době to na Ukrajině zrovna pohádka neni, ale přeji všem těmto milým a sympatickým lidičkám, nejenom z Podkarpatí, aby vše skončilo dobře. Věřím, že opět budou žít v takové pohodě, jak naznačují tato i dole přiložené fotoreportáže. Ono...obyčejní lidé jsou tam mírumilovní a normální jako my, jen si s nimi mocní zahrávají, né-li pohrávají.
Situace na Ukrajině je nepřehledná, co platilo včera, už dnes nemusí. Události jsou pohybu a jakýkoliv komentář může být zítra už neaktuální. Kdo může předložit relevantní rozbor? Vše jsou spíše spekulace.
Nadpis je samozřejmě nadsázka a patrně nepotěší ty, kteří očekávají rozbor současných událostí. Článku jsem dal za úkol přiblížit život obyčejných lidí, tak jak jsem jsme ho vnímali při našich toulkách. Ať už slovem nebo dole přiloženými fotoreportážemi. Přeju všem místním lidičkám, aby jejich život nebyl ničím narušen a byli i nadále tak bezprostřední, sympatičtí a žili relativně spokojeně jako doposud.
Je těžké se správně orientovat v dění, zbývají nám pouze média a jejich pravdy, ale protože na Ukrajinu, přesněji na Podkarpatskou Rus, už roky pravidelně jezdíme, zkusím přidat postřehy z družebních rozhovorů a k tomu národní pohádku, kterou mi poslala ukrajinská kamarádka. Je mnohem výmluvnější, než sáhodlouhé vysvětlování a má všude trvalou platnost.
Pamatuji doby společné reprezentace, kdy vyhrát v hokeji nad Rusákama bylo víc, než zlatá z Olympiády. Jožo Golonka tehdy po jedné brance zůstal ležet na ledě a poslouchal jestli ještě teče ropovod. Ostatní prohry se promíjely. V živější paměti mám Nagano, stejně tak jako Slováci Švedsko v roce 2002. Co může sportovního fanouška postihnout lepšího.
Okruh dlouhý přes 2000 km se ve fotoreportáži dá zmáknout za pár minut, ale ve skutečnosti bylo třeba poskládat fotky z několika putování na kole nebo motorce. Trasa je spojením historie, současnosti a některých doposud nevysvětlitelných přírodních divů přírody.
V dnešní době, plné rozdílných názorů, snad jediná věc, na které se shodne pravice, levice, střednice i zadnice, což ještě zdůrazním parafrází známého výroku z filmu Limonádový Joe...Pivo, podávané v malých dávkách, prospívá v jakémkoliv množství. Obvzlášť v dnešní době jsou sjednocující témata důležitá.
První surovinou je slad, což je naklíčený a usušený ječmen. Může však být i pšenice, ale i žito a oves. Míchání sladu s vodou se nazývá vystírání a výsledná surovina dílo nebo rmut. Další fází je rmutování, kdy probíhají potřebné chemické reakce. Po scezení zůstávají dvě suroviny. Mláto, kdo nezná, neviděl pohádku Dařbujan a Pandrhola. Druhým produktem je sladinka. Ta se povaří s hořkým chmelem a zchladí. Tento produkt, zvaný mladina, putuje do nerezových bazénů, kterým se říká spilka, kde dochází po přidání kvasnic k bouřlivému kvašení.
