Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík: Kočičiny, Potichu (on a ona), Domácí skřítkové, Lyrika (řádky nejen milostné), Postřehy ze života (humor), Jezdíme nejen po kolejích, Ostatní (všehochuť)
Tak on prý chodí za bývalou prostitutkou. To bych to chtěla vidět, jak je bývalá, určitě za ní leze spousta dalších chlapů, akorát, že Lubošek to nepozná. Co pamatuju, vždycky byl trouba a pochybuju, že se od té doby změnil.
Ti dva kámoši z mládí se neviděli spoustu let. Teď spolu seděli v zahradní restauračce a začali probírat, co jim život dal a co si od nich zase vzal.
Mirka byla moje jediné a vpravdě vymodlené dítě. Měla jsem ji až ve svých pětatřiceti, což bylo na tehdejší poměry opravdu pozdě a lidé si už o mně začínali myslet, že ani žádného potomka nechci.
„Já toho svýho Frantu, snad jednou zabiju, Honzo,“ prohlásila Maruška, ale já se o svého kamaráda nebál. Smála se u toho, až se jí dělaly dolíčky ve tvářích a květy na letních šatech se v místech ňader rozvlnily lehkým příbojem.
Nemůžu říct, že by mi Jakubovo dvoření nebylo příjemné a přiznám se, že jsem si k němu do drogerie občas skočila i pro nějakou drobnost, jejíž koupi bych klidně mohla odložit na neurčito.
Příběh ukrajinské Světlany mi vyprávěl kolega a zároveň kamarád, když jsme si v pátek odskočili z práce na oběd. Možná je trochu zvláštní, domnívám se však, že vůbec ne ojedinělý. Inu, posuďte sami.
Tedy ono to s ním nikdy žádné romantíco nebylo. Dokonce ani maličké romantíčko. Ivoš je prostě mužský, který si na žádné ťuťuťu ňuňuňu nepotrpí a pojmy jako předehra, dohra, něha nebo mazlení nezná.
„Béďo, prej odcházíš od tý svý firmy, je to pravda nebo zas jednou někdo pěkně kecal? Co vím, taks tam byl docela spokojenej.“ Kluci se vraceli z fotbálku, kterým si pravidelně zpestřovali středeční podvečer.
vlastně teď už bývalý milý. Díky za mail, který mi na rozdíl od všech Tvých předchozích psaníček moc velkou radost neudělal. A že jich bylo, vždyť jsme si psali skoro každý den, však víš.
Nikdy bych nevěřil, že mohou být dvojčata tak rozdílná, jak vzhledem, tak i povahou. Vystřídal jsem je obě, i když jsem jednu z nich ošklivě ponížil a ta druhá pro změnu ublížila mně.
„Honzo, neskočil bys se mnou po práci na kafe? Potřebuju si ověřit, jestli jsem v týhle moderní době ještě pořád normální.“ Maruščina otázka mě sice trochu zaskočila, ale rád jsem souhlasil a těšil se, čím mě tentokrát překvapí.
Dost lidí si to o mně myslí, někteří mi to dávají najevo a pár mi jich dokonce otevřeně řeklo, abych se sebou konečně něco udělala. Jenomže oni nedokážou pochopit mou situaci a chtěla bych je vidět, jak by se zachovali v mé kůži.
„Má milá neznámá, chtěl bych s Vámi prožívat krásné chvilky něžného souznění, ve kterých budeme tajně lásku krást. Nic na tom, že vy jste vdaná a já ženatý, však se o našem štěstí nikdy nikdo nedozví. Jirka 42 let, Praha.“
S Renátou se to celý semlelo asi dva měsíce poté, co jsem se rozešel s předchozí dívkou, se kterou jsme spíš než vážnej vztah měli jen takový postelově vylepšený kamarádství.
Už jsem vám toho navyprávěl celkem dost o svém životě s dvounohým záchranářem a později s jezevčíkem Ferdou. Ale pořád vám dlužím začátek, teda jak se ze mě stal drsňák a jak jsem se dostal až sem.
Každá máma mi jistě potvrdí, jak těžké je pro ni přiznání, že se jí nevydařil syn. Ano, něco podobného postihlo i mě a já nyní na sklonku svého života nechci spekulovat, nakolik jsme to s manželem zavinili naší výchovou.
„Markétko, teď za mnou radši večer nejezdi, řádí tady nějakej úchyl,“ varoval mě tatínek do telefonu ustaraným hlasem. Bydlí na druhým konci našeho města, po maminčině smrti zůstal sám v maličký garsonce a ven už skoro nevychází.
Nikdy bych netušil, jak můžou bejt sestry rozdílný. Lenka byla výstavní kousek s figurou, na který si dal pánbůh extra záležet, zatímco o Mirce by se dalo škodolibě říct, že co jí nahoře vpředu schází, to jí dole vzadu přebejvá.
„Honzo, skočíme po práci na kafe na zahrádku?“ Zeptala se mě po telefonu má věrná kamarádka nádherných barokních tvarů. Byl jeden z posledních dní loňského letního rozvolnění a já její nabídku nedokázal odmítnout.
Nikdy by mě ani v nejhorším snu nenapadlo, že by mě Martin dokázal podrazit takhle hnusným způsobem. Byl sice od začátku trochu libovej frajer, ale mě tehdy ten jeho lehkovážnej přístup spíš přitahoval.
