Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík: Kočičiny, Potichu (on a ona), Domácí skřítkové, Lyrika (řádky nejen milostné), Postřehy ze života (humor), Jezdíme nejen po kolejích, Ostatní (všehochuť)
Několikrát jsem ji v tom odlehlém koutě městského parku zahlédl už dřív. Minula mě vždy bez povšimnutí, nesla se jako královna, dobře si vědomá svých půvabů. Mladá a urostlá, nádherné velké oči, široký obličej. Však jsem se do ní vpíjel pohledem, pokaždé jsem se za ní ještě otočil.
Rok s čtrnáctkou na konci je za námi a můžeme se za ním ohlédnout. Nastal čas vhodný k tomu, aby si člověk položil otázku, zda nám ta čtrnáctka přinesla štěstí nebo neštěstí. Nechci zde hledat odpověď v rovině politické nebo ekonomické, to za mě udělají jiní. Chtěl bych se pokusit o pohled lidský a možná i tak trochu osobní.
Při štědrovečerní večeři bývá pradávným dobrým zvykem prostřít o jedno místo víc, než kolik je stolovníků. Pro neznámého hosta, poutníka, pocestného, kdyby se náhodou zastavil, aby si měl kde odpočinout, aby měl s kým pobýt. V tu sváteční chvíli rozjímání, vzájemného sblížení a obdarovávání by totiž nikdo na světě neměl zůstat sám.
Každý, kdo měl to štěstí, že ho v životě poctila kočka svou blízkou přítomností, dobře ví, jak tito tvorové dovedou být pohodářští. Když naleznou místo, na kterém se jim líbí, lehnou si naň a pocit blaženosti z nich přímo sálá.
„Asi jsem staromódní,“ říkala si Naďa, „ale já to tak mám prostě postavené. Nejdříve srdce a pak teprve tělo, bez lásky se milovat neumím.“
Prostý venkovský chasník Jeníček se na svém putování dostal až do jihofrancouzských Lurd, kde spatřil zástupy nemocných a chromých lidí, toužících po uzdravení tamní zázračnou vodou. Legendy vyprávějí, že se zde v roce 1858 zjevila Panna Marie prosté venkovské dívce a ukázala jí místo, kde se nalézá pramen této vody. Od té doby došlo díky té vodě k zázračnému uzdravení celé řady lidí a není tedy divu naději mnoha a mnoha dalších, že bude nápomocná též jim.
Marcele příroda moc krásy nenadělila. Už odmalička byla trochu při těle a rysy v obličeji také neměla zrovna nejjemnější. Bohužel si nedokázala osvojit umění zvýrazňovat na sobě to pěkné a naopak skrývat to ostatní. Navíc postrádala jiskru, ten ženský šarm, který muže tolik přitahuje. Není se tedy co divit, že místo toho, aby jí kluci ve škole chtěli krást první polibky a milostné doteky, raději od ní opisovali domácí úkoly. Ani později to nebylo lepší, muži v ní spatřovali spíš kamarádku než případnou partnerku. A přitom by se sama tak ráda zamilovala prudkou všeobjímající majetnickou láskou.
Klára si stěžuje, že paní učitelka z mateřské školy tvrdí o jejím malém Jiříčkovi, jaký je sobecký a k tomu ještě roztěkaný a nesoustředěný. Naproti tomu Jiříček si stěžuje své mamince Kláře, že si s ním ostatní děti nechtějí hrát.
Zanedlouho uplyne devět let od doby, kdy jsme se odstěhovali z města na venkov a já se tímto krokem svým způsobem vrátil ke svým kořenům, neb na venkově jsem strávil nemalou část svého dětství, byť v docela jiné vesnici. Současně s novým bydlením jsme získali i nové přátele, kteří se postupem času stali jedněmi z našich nejlepších.
Jsou místa na světě, kterým je lepší se vyhnout. Pokud by člověk neodolal svému nutkání a rozhodl se je přes veškerá varování přece jen navštívit, mohl by při té příležitosti dojít těžké újmy.
Malovali jste někdy pokoj? Hloupá otázka, asi by se mezi námi nenašlo příliš mnoho takových, kteří by na ni odpověděli záporně. Je však zajímavé porovnat, jak tu kterou práci dělají různí lidé, je dokonce možné si je rozdělit do několika skupin. A právě malování pokoje je prací natolik běžnou, že může posloužit jako příklad tohoto dělení.
Někdy se prý stává, že jednovaječná dvojčata mívají velice podobné cesty životem. Milena s Jarmilou toho byly živým důkazem až do doby, kdy jim bylo dohromady maličko přes sto let.
Když jsi mi včera večer říkal, že si na dnešek bereš dovolenou, myslela jsem si, že to děláš kvůli mně. Naivně jsem se domnívala, že jsi konečně zatoužil strávit celý den se mnou.
Úplně na začátku byla Mirce Lubošova žárlivost svým způsobem příjemná. Spatřovala v ní jistý pocit ochrany, věděla, že když s ním jde například na tancovačku, žádný dotěrný chlap si k ní nic nedovolí, protože její milý by s ním pěkně zatočil. V té době ještě netušila, že právě jeho žárlivost se pro ni stane noční můrou, která nakonec zahubí jejich manželství.
Mám zrovna dobrou náladu, a tak ti dovolím udělat se mnou pár obrázků. Ale fotím se zásadně v rouše Evině, jak mě pánbůh stvořil. Tak co, troufneš si?
Když jsem bydlela u své člověčí rodinky, nechápala jsem, jak je možné, že lidé měli vždy dostatek jídla pro mě i pro sebe, ačkoli jsem je nikdy neviděla lovit.
Občas se setkáváme s případy, kdy mladá rodina plánuje vychovávat nebo již dokonce vychovává své děti izolovaně od jejich vrstevníků. Takoví lidé žijí mnohdy stranou od civilizace, s níž udržují pouze ty nejnutnější kontakty. Technické vymoženosti moderní doby využívají pouze sporadicky, pokud je vůbec mají. Své děti neposílají do školy, vyučují je a připravují je na život sami, a to cestou lásky a dobra.
„Nejvíc koček se tam toulá vždycky na podzim. Rodiče pořídí na prázdniny dětem kotě, aby od nich měli pokoj, pak odjedou a ty kočky tam po nich zbydou.“ Tuhletu větu zaslechl včera Honza úplně náhodou někde v obchodě, a když mi o tom vyprávěl, byl dost naštvaný.
„Jé, Milane, buď přece opatrný, ách, ou, ou.“ Napůl vykřikla a napůl zavzdychala Lenka, celá jakoby ztuhla a napružila se, prsty zaryla do dlaní.
Je všeobecně známo, že různé druhy antikoncepce nám umožňují naplno prožívat nádherné okamžiky milostného splynutí prakticky bez nebezpečí nechtěného otěhotnění. Co si však počít v případě, když nám nevyhovuje ani jeden z nejběžnějších způsobů ochrany před početím? Pak je možné sáhnout k některým z osvědčených alternativních antikoncepčních prostředků. Vlastně k nim ani nemusíme sahat, ony si nás totiž často najdou jaksi samy.
