Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík: Kočičiny, Potichu (on a ona), Domácí skřítkové, Lyrika (řádky nejen milostné), Postřehy ze života (humor), Jezdíme nejen po kolejích, Ostatní (všehochuť)
U Karla a Boženky jsem se měla krásně, ale něco tomu chybělo. Oni byli starší bezdětní manželé a zřejmě si představovali, že já jim to chybějící vlastní dítko nahradím, ale považte sami, kočka není člověk. Byla jsem tak maličká, že se mi neodvážili dát k jídlu nic jiného, než jakousi náhražku lidského mléka, které říkali sunar.
Kdyby se mi zachtělo, človíčku, udělám si jen tak pro potěšení daleko víc elektřiny, než bys dokázal vyrobit ve svých elektrárnách, i kdybys je zapnul všechny najednou.
Nevím, jak je tomu na Slovensku, ale česká statistika praví, že zhruba padesát procent našich manželství končí rozvodem, a to nezapočítává páry, žijící spolu „na psí knížku,“ tedy ve vztahu nestvrzeném sňatkem. Těžko říct, nakolik by ti nesezdaní statistiku vylepšili nebo zhoršili, každopádně se nejedná o nikterak lichotivé číslo.
Nevím přesně jak je tomu u lidí, ale u nás koček platí, že si nepamatujeme své zážitky z raného kotětství. Věřím, že je to tak zařízené správně, protože si nedovedu představit, že by nějakému kotěti, ze kterého má v budoucnu vyrůst pěkný rošťáček, mohlo být příjemné vnímat, jak je slepé, hluché a neumí vůbec nic jiného, než se nakrmit u své maminky.
Když vás váš manžel kdysi dávno představoval svým rodičům, a vy jste se poprvé setkala se svou současnou tchýní, byla jste přímo fascinovaná jejím kuchařským uměním. Pokrmy, byť třeba z obyčejné klasické české kuchyně, získávaly pod jejíma rukama chuť nebeské many, a byly by hodné servírování na královskou tabuli. Měla jste vcelku štěstí, neb v té drobné ženě jste objevila osůbku příjemnou, milou, kamarádskou a tolerantní, ovšem až na jednu jedinou výjimku. Tou bylo vaření, jakmile jí někdo předložil jídlo, které nebylo nej, nej, nej, neznala slitování. Několikrát jste se o tom sama přesvědčila při společných návštěvách restaurace a věděla jste, že i pro drobný nedostatek je schopná ztropit rozruch v kuchyni.
Byl páteční večer, s manželkou jsme byli oba unavení po náročném pracovním týdnu. Spíchli jsme si rychlou večeři a ani se nám nechtělo nikam ven mezi lidi, spíš nás lákalo lenošení u televize. Po osmé hodině měli dávat nějaký nenáročný film. V kuchyni spokojeně předla myčka na nádobí, já jsem podřimoval u sportovních zpráv a přitom jsem se těšil, že si ke mně má drahá polovice za chvilku přisedne.
Jedním z nejznámějších a v našich domovech nejaktivnějších je skřítek Zašupšák, a byl by hřích, kdybych se o něm nezmínil. Tedy hřích by to možná nebyl, spíš by to ode mě bylo krajně nerozumné, protože on by se mi díky své ješitnosti určitě pomstil. Třeba zrovna tím, že by mi sebral tenhle notebook, na kterém teď píšu.
Přirozená životní aktivita našich skřítkových spolubydlících nám obvykle přináší větší či menší problémy a starosti, přestože většina z těchto tvorů není v jádru zlá. Toto však neplatí u Záškodníka, ošklivého vrásčitého skrčka, jehož největším potěšením je lidská zloba, a jemuž hádky mezi jednotlivými členy domácnosti znějí jako rajská hudba. Vše, co nám provádí, vždy narafičí tak, aby to vypadalo jako čin někoho jiného, on sám přitom zůstává vždy ve skrytu. Musím se vám přiznat, milí čtenáři, že až donedávna jsem o jeho existenci vůbec nevěděl a za své prozření vděčím svojí starší dceři, které se jej poštěstilo nějakým způsobem odhalit. Patří jí za to můj dík, neb se jí tak podařilo rozjasnit atmosféru nejen v domácnosti své, ale i v té mé.
Někteří lidé, jako například moje manželka, jsou natolik prozíraví, že každoročně začínají s nákupem vánočních dárků již na sklonku léta. Nejenže se tak vyhnou předvánočnímu davovému šílenství, ale ušetří si též nervy a drahocenný čas dopoledne Štědrého dne, neb je nemusejí na poslední chvíli zabalit všechny najednou.
Domácí skřítkové se dělí na dvě skupiny. Příslušníky té první můžeme nalézt doma docela všichni, bez ohledu na to, zda obýváme venkovský dům, městský byt nebo třeba jen malou chatku někde uprostřed lesů, případně naopak honosnou vilu. Do této skupiny patří i ti tři, o nichž jsem psal v předchozích článcích.
Šmudlinka je plachým domácím skřítkem nebo lépe řečeno paní skřítkovou, jejíž vztah k pořádku je naprosto opačný, než je tomu u Bordelníka. Má špičatý nosík, růžová okrouhlá ouška, takže vizáží trochu připomíná myšku, vlasy má však docela plavé, s trochou nadsázky by se dalo říci, že blonďaté. Miluje pořádek a soulad, je snaživá a pracovitá, svým nenápadným způsobem se snaží pomáhat s domácími pracemi, avšak její neštěstí spočívá v tom, že je až nepředstavitelně nešikovná, takže obvykle nadělá víc škody, než užitku.
Milovníky lechtivého čtení nepotěším, neb Bordelník není ochráncem lehkých žen v erotických salonech, ba ani průvodcem jejich zákazníků. Jeho pojmenování vzniklo daleko prozaičtějším způsobem, od lidového výrazu pro nepořádek, tedy bordel. Je to skřítek maličký a zavalitý, který zmíněný nepořádek přímo zbožňuje a pokud se domnívá, že je ho v jeho okolí nedostatek, tak si jej s ohromnou radostí sám vytváří.
O domácích skřítcích již bylo napsáno mnoho pojednání, neb tito tvorové s námi obývají naše obydlí a ať chceme nebo nechceme, jsou nedílnou součástí našich každodenních životů. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl napsat také několik článků na toto téma a podělit se s vámi o své poznatky a zkušenosti s nimi.
Unaven po celém dni ku Tobě přicházím, má milá,z bezedných studánek Tvých krásných očí rosu slíbávám,v houštině Tvých vlasů havraních se před vichrem ukrývám,z Tvých láskyplných polibků čerstvou sílu čerpám.
Týden na přelomu dubna a května jsme s manželkou strávili v malebném slovenském lázeňském městečku Rajecké Teplice. Centrální lázeňský dům v antickém stylu, bazény s teplou a ještě teplejší minerální vodou, wellness procedury, ubytování tři minuty od centra dění, příjemné hospůdky, výlety do nádherného okolí. Prostě idylka a my se už těšili, jak se vrátíme domů krásně odpočinutí. Jenže pak zasáhl osud a vše bylo jinak.
Bylo nádherné horké a slunné sobotní odpoledne a já, místo toho, abych si se svou rodinou užíval sluníčka v přírodě, objímal jsem se se záchodem. Nebylo to z důvodu, že bych páteční večer a noc strávil v bujných radovánkách a nedokázal se ani do odpoledne zbavit mocné kocoviny, ba ani proto, že bych k obědu pojedl nějakou bedlu nejedlou.
Podobně, jako v ostatních životních oblastech, dochází i v provozu hromadné dopravy občas k určitým změnám. Není tomu tak dlouho, co touto „genezí“ prošly též autobusy, kterými denně jezdím do práce. Změny až na jednu jedinou výjimku proběhly všechny zcela v duchu Murphyho zákonů, byly k horšímu.
Patřím ke generaci, která byla odkojená dvojjazyčným rozhlasovým a televizním vysíláním. Navíc můj tatínek se narodil v Bratislavě a strávil tam několik let svého ranného dětství, protože jeho rodiče, ač oba Češi, byli ve slovenské metropoli dost dlouhou dobu zaměstnaní.
Jakkoli se při cestování hromadnou dopravu můžeme maximálně snažit držet pravidel, popsaných v předchozí části tohoto povídání, pokaždé se vystavujeme nebezpečí, že se setkáme s některým z nepříjemných jevů. Jevy jsou buď náhodné a tudíž obtížně předvídatelné, nebo naopak pravidelně se opakující.
Množství papíru, popsaného tématikou hromadné dopravy by jistě vydalo na knihovnu, za níž by se nemusel stydět ani univerzitní profesor. Nicméně dovolte mi, abych i já přispěl se svou troškou do mlýna a podělil se s vámi o pár svých postřehů.
