Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík: Kočičiny, Potichu (on a ona), Domácí skřítkové, Lyrika (řádky nejen milostné), Postřehy ze života (humor), Jezdíme nejen po kolejích, Ostatní (všehochuť)
Domácí skřítkové se dělí na dvě skupiny. Příslušníky té první můžeme nalézt doma docela všichni, bez ohledu na to, zda obýváme venkovský dům, městský byt nebo třeba jen malou chatku někde uprostřed lesů, případně naopak honosnou vilu. Do této skupiny patří i ti tři, o nichž jsem psal v předchozích článcích.
Šmudlinka je plachým domácím skřítkem nebo lépe řečeno paní skřítkovou, jejíž vztah k pořádku je naprosto opačný, než je tomu u Bordelníka. Má špičatý nosík, růžová okrouhlá ouška, takže vizáží trochu připomíná myšku, vlasy má však docela plavé, s trochou nadsázky by se dalo říci, že blonďaté. Miluje pořádek a soulad, je snaživá a pracovitá, svým nenápadným způsobem se snaží pomáhat s domácími pracemi, avšak její neštěstí spočívá v tom, že je až nepředstavitelně nešikovná, takže obvykle nadělá víc škody, než užitku.
Milovníky lechtivého čtení nepotěším, neb Bordelník není ochráncem lehkých žen v erotických salonech, ba ani průvodcem jejich zákazníků. Jeho pojmenování vzniklo daleko prozaičtějším způsobem, od lidového výrazu pro nepořádek, tedy bordel. Je to skřítek maličký a zavalitý, který zmíněný nepořádek přímo zbožňuje a pokud se domnívá, že je ho v jeho okolí nedostatek, tak si jej s ohromnou radostí sám vytváří.
O domácích skřítcích již bylo napsáno mnoho pojednání, neb tito tvorové s námi obývají naše obydlí a ať chceme nebo nechceme, jsou nedílnou součástí našich každodenních životů. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl napsat také několik článků na toto téma a podělit se s vámi o své poznatky a zkušenosti s nimi.
Unaven po celém dni ku Tobě přicházím, má milá,z bezedných studánek Tvých krásných očí rosu slíbávám,v houštině Tvých vlasů havraních se před vichrem ukrývám,z Tvých láskyplných polibků čerstvou sílu čerpám.
Týden na přelomu dubna a května jsme s manželkou strávili v malebném slovenském lázeňském městečku Rajecké Teplice. Centrální lázeňský dům v antickém stylu, bazény s teplou a ještě teplejší minerální vodou, wellness procedury, ubytování tři minuty od centra dění, příjemné hospůdky, výlety do nádherného okolí. Prostě idylka a my se už těšili, jak se vrátíme domů krásně odpočinutí. Jenže pak zasáhl osud a vše bylo jinak.
Bylo nádherné horké a slunné sobotní odpoledne a já, místo toho, abych si se svou rodinou užíval sluníčka v přírodě, objímal jsem se se záchodem. Nebylo to z důvodu, že bych páteční večer a noc strávil v bujných radovánkách a nedokázal se ani do odpoledne zbavit mocné kocoviny, ba ani proto, že bych k obědu pojedl nějakou bedlu nejedlou.
Podobně, jako v ostatních životních oblastech, dochází i v provozu hromadné dopravy občas k určitým změnám. Není tomu tak dlouho, co touto „genezí“ prošly též autobusy, kterými denně jezdím do práce. Změny až na jednu jedinou výjimku proběhly všechny zcela v duchu Murphyho zákonů, byly k horšímu.
Patřím ke generaci, která byla odkojená dvojjazyčným rozhlasovým a televizním vysíláním. Navíc můj tatínek se narodil v Bratislavě a strávil tam několik let svého ranného dětství, protože jeho rodiče, ač oba Češi, byli ve slovenské metropoli dost dlouhou dobu zaměstnaní.
Jakkoli se při cestování hromadnou dopravu můžeme maximálně snažit držet pravidel, popsaných v předchozí části tohoto povídání, pokaždé se vystavujeme nebezpečí, že se setkáme s některým z nepříjemných jevů. Jevy jsou buď náhodné a tudíž obtížně předvídatelné, nebo naopak pravidelně se opakující.
Množství papíru, popsaného tématikou hromadné dopravy by jistě vydalo na knihovnu, za níž by se nemusel stydět ani univerzitní profesor. Nicméně dovolte mi, abych i já přispěl se svou troškou do mlýna a podělil se s vámi o pár svých postřehů.
Rafičky hodiny svým krokem z času ukrajují,kyvadlem pozvolna vteřinu ke vteřině skládají,snad mají duši, jež mou nedočkavost vycítí,snad mají srdce a svůj běh maličko urychlí.
