Jan Pražák
Servírka
Ta ženská mě musela mít fakt přečtenýho a mám-li bejt upřímnej, asi si o mně nic moc hezkýho nemyslela.
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík: Kočičiny, Potichu (on a ona), Domácí skřítkové, Lyrika (řádky nejen milostné), Postřehy ze života (humor), Jezdíme nejen po kolejích, Ostatní (všehochuť)
Ta ženská mě musela mít fakt přečtenýho a mám-li bejt upřímnej, asi si o mně nic moc hezkýho nemyslela.
Všechno to byla moje vina. Kdybych se byla o Adama líp starala, mohl žít a nemusel mi umřít před očima.
„Už jsem ti chtěla na poslední chvílí zavolat, že dneska nepřijdu.“
„Míšo, jeď s Pavlínkou opatrně a hlavně buď potichu, ať se zas nevzbudí.“
„Prosil bych dvakrát tureckou kávu a k tomu po větrníku, když budete tak laskavá.“
Jak jsem starej, tak jsem blbej. Bylo svěží ráno, slunce mě vytáhlo ven a já si udělal menší trestnou výpravu za myšima.
Vlahé jarní počasí nás s Maruškou vylákalo k venkovnímu posezení nad voňavou kávou a chutným slaďoučkým větrníkem.
Adam byl bezvadný chlap se všemi superlativy, které snad vůbec dokáže mužskej mít.
„Dneska jsme spolu na kafi možná naposled, Honzo,“ usmála se na mě smutně Maruška.
Tvářila se pořádně nasupeně, už když vycházela z ordinace, kam doprovázela svého manžela.
Velikonoce jsem neměla ráda. Začalo to před čtyřmi léty, když jsem si kvůli nim podělala manželství.
Ne, že by mě tahle práce bavila, ale sehnat rozumné místo je dneska problém a každý se holt musíme nějak živit.
Maminka nedokázala zabránit tomu, aby od nás táta odešel v době, když mi ještě nebylo ani celých patnáct.
„Kluci promiňte, zachoval jsem se neprofesionálně a navíc vám nesu dáreček, kterej se vám asi nebude moc líbit.“