Jiří Ščobák
Pánové: "Držme hubu!"
Před chvílí jsem zveřejnil blog Matka žádá statisíce za nepovedený potrat a záměrně k němu nepovolil diskusi. Zde je vysvětlení proč:

Zájmy: square dancing (jsem caller), akvaristika, zoologie, archeologie, cestování, fotografování. Doma mám 30 menších akvárií, ženu a tři dcery. Moje firma organizuje na Slovensku soutěž finančních produktů s názvem Zlatá minca. Také jsem vytvořil diskusní FB skupinu, ve které se kdokoli může zeptat na cokoli ohledně slovenských bank, pojišťoven a investování (ikonka níže). Zoznam autorových rubrík: Akvaristika, Alexandra & Danielka, Cestování, Filmy, které mě zaujaly, Knihy, které mě zaujaly, Hudba, která se mi líbí, Společenské hry, Filatelie, SQUARE DANCE, Historie, archeologie, evoluce, Příroda, Zoologie, Zuzka, Zlatá minca, Súkromné, Nezaradené, 20 finančných cieľov

Před chvílí jsem zveřejnil blog Matka žádá statisíce za nepovedený potrat a záměrně k němu nepovolil diskusi. Zde je vysvětlení proč:

Veřejnost pobouřil případ ženy, která v Čechách žaluje emocnici o 300 000 za nepodařený potrat, po kterém se jí narodila zdravá holčička (píše o tom iDnes.cz). Někteří ji podporují, jiní odsuzují. Můj názor:

Důkazy vyvracející Darwinovu evoluční teorii! Mýlí se vědci? Podvod tisíciletí! Evoluce neexistuje! ... takovéto nadpisy mi už lezou krkem. A nejhorší je, že je píší lidé, kteří o tom nemají ani šajnu.

Od mých šestnácti do šestadvaceti let by autostop mým hlavním způsobem dopravy (z Prahy do Bratislavy jsem v roce 1993 převážel všechny své věci stopem – batoh na zádech, batoh na břiše, v každé ruce tašku – otáčel jsem se několikrát). Teď je mi 37, máme auto a člověk by řekl, že musím být rád, že už stopovat nemusím. Není tomu tak. Když poslouchám vyprávění lidí, kam se až stopem dostali, když ho čtu na tomto blogu, je mi smutno a líto. Jenže když teď někam cestuji, nejsem už sám, mám ženu a dítě a to dá rozum, že nutit je do stopu, když máme auto, je hloupost.

Už měsíc pereme barevné prádlo šlupkami mýdlových ořechů. A ono to funguje! Nevidím špínu, prádlo působí vypraně (alespoň podle mého laického pohledu) a necítím zápach, který jsem cítil, když jsem někdy zapomněl použít aviváž (tedy, necítím nic, ale asi je to tak dobře). Chcete vědět víc?

Na serveru iDnes se před chvílí objevil tento optimistický článek: „Praha, která má ve světě nálepku Pozor na zloděje, se utkala ve světovém klání poctivosti a nedopadla vůbec špatně. V konkurenci 32 zemí světa obsadila 8. místo.

Tento článek je reklamní, popisuji v něm svoji komerční aktivitu. Jak jsem už dřív v blogu zmínil, organizuji soutěž finančních produktů Zlatá minca. Těsně před létem se mi podařilo zrealizovat hlasování odborné poroty v nové kategorii OBJAV roka 2006, certifikáty dostaly tři oceněné subjekty v pátek 29. júna 2007. Pokud chcete vědět víc, čtěte dál.

Předevčírem otevřelo oči první ze čtyř našich mláďat. A dnes už lezou všechna. Za měsíc budeme schopni některá z nich věnovat.

Přesně před 400 lety, 14. mája 1607 se vylodili kolonisté na poloostrově Jamestown (pokud vám to nic neříká, vybavte si legendu o Pocahontas). V nejnovějším čísle české verze National Geographic jsem našel více než třicetistranovou analýzu této události a jejích následků. Asi si dokážeme představit, co udělala s místním ekosystémem prasata. Ale jak vlastně doopravdy vypadala země před příchodem kolonistů? Jak využívali zemi indiáni a jak noví usedlíci? Co způsobilo pěstování západoindického tabáku? Víte, že se v půdě na většině tehdejší Severní Ameriky nevyskytovaly v době příchodu kolonistů žádné žížaly (dešťovky)? A co způsobily žížaly dovezené z Evropy? Sám jsem se dozvěděl hodně nového. Doporučuji zakoupit květnový National Geographic. Stránka http://www.national-geographic.cz/.

Z pohledu přírody ano. Živočišný druh, zvyklý bojovat s jinými zvířaty, přírodou, parazity a nemocemi, může obrátit agresi proti členům svého druhu, pokud ohrožení zvenčí přestane hrozit. Když čtu o diskusi, která nyní za oceánem probíhá a slyším návrhy jako omezit prodej zbraní nebo se zaměřit na sledování potenciálně nebezpečných jedinců, říkám si, že nic z toho nebude fungovat (zákonodárci, pokud takový zákon prosadí, mu sami nebudou příliš věřit a budou se pouze modlit, aby další podobný incident vznikl až za vládnutí někoho jiného). Problém je totiž v lidstvu jako v celku.

Gratuluji! Blog Sme je natolik populární, že článek z něj cituje stránka idnes.cz! Jen kdyby si redaktoři českého portálu text od Mira Veselého přečetli až do konce!

Zlatá minca je soutěž finančních produktů. Zvlášť hlasuje odborná porota (61 lidí), zvlášť hlasuje slovenská veřejnost (více než 3000 lidí). Loni přišlo z hlasování veřejnosti 970 komentářů, kterými hlasující odůvodňovali proč tento produkt považují za nejlepší finanční produkt. Aktuálně jsem komentáře zařadil na stránku www.zlataminca.sk/.

Zuzce je devět let. Dnes jsme byli na Terabithii. Když film skončil ptala se: „A prečo musela zomrieť? Upřímná odpověď zní: „Nevím. Pokud má být Terabithia film pro mládež, je smrt jednoho z hlavních dětských hrdinů poněkud krutý dějový zvrat (asi pět minut jsme oba odmítali věřit, že se to doopravdy stalo). ... ? NEČTĚTE, POKUD SI NEPŘEJETE ZNÁT OBSAH FILMU.

Generální řiditel VÚB hodil rukavici ostatním řiditelům. Napsal o bankových poplatcích a vyzval k diskusi. Je to dobrý krok (a zajímavý marketingový tah) - vstoupit na půdu blogu vyžaduje dávku odvahy. Na druhou stranu, blog nabízí prostoru daleko víc. Výše zmíněnou rukavici je možné zvednout a hodit ještě o kus dál.

Nedaří se mi spát. V hlavě se mi vybavuje článek, který se na webu Sme objevil včera: Za úpadok spoločnosti môžu pracujúce ženy. Tvrdím, že to je blbost. Na druhou stranu je pravdou, že ženy dnes často nestíhají a jsou přetěžovány. Co s tím?

Moje žena na Apocalypto nechtěla. Šel jsem sám. Právě jsem se vrátil z kina. Myslím, že klidně mohla jít - míra brutality v Apocalyptu není vyšší, než u většiny válečných a akčních filmů. Možná by sama řekla, že to není tak zlé, jak čekala. Na druhou stranu, mé pocity jsou smíšené. Filmu schází kompaktnost. Apocalypto neví, čím má být.

„Prepáčte, ale je vám veľmi zle rozumieť - tuto větu jsem slyšel v poslední době z telefonu podezřele často. Divil jsem se, protože volám již tři roky stále z toho samého místa. Po nějaké době jsem dospěl k názoru, že problém je v síti a zavolal do Eurotelu. Řekli, že to prošetří. Večer jsem zavolal, jestli již něco vědí, prosil jsem, že to potřebuji rychle. Dozvěděl jsem se, že dali požadavek na prošetření a ze smlouvy mají na vyřízení dva měsíce. Řekl jsem, že to v té smlouvě asi opravdu je, ale, že na to kašlu a chci to vyřídit ihned.

Jmenuju se passion fruit a jsem ovoce. Vypadám jako přestárlý vlašský ořech ve slupce a skoro nikdo na Slovensku mě nezná. Naštěstí se do mě zamiloval nějakej Ščobák, co má tenhle blog a řekl, že mě udělá reklamu. Říká, že mám osvěžující kyselou chuť a že v něm probouzím vzpomínky. No není to sexi?

Včera v Ternu v Auparku jsem koupil tři kila pomerančů. Přišel domů, oloupal čtyři, ale slušně se najedl až ze třetího. Přestože se „živím“ ovocem již od malička a dokážu sníst dvě kila pomerančů na posezení, jsou období, kdy pro mě je nákup pomerančů sázkou do loterie. Nejen v Ternu. Kdekoliv.