úplně obyčejná ženská s úplně obyčejným pohledem na svět, jenom s tím rozdílem, že odmítá násilí a je přímo antimilitaristická Zoznam autorových rubrík: co si myslím, Súkromné, Nezaradené
Milá Danko:dlužím ti odpověď, ale:čas kolem mne se vleče stejně nepříjemný a nevllídný jako zimní nečas.Tudíž, přijmi alespoň toto věnování. Své slovenské přátele zároveň prosím:odpusťte nedokonalost slovenštiny. O to víc je to psané srdcem.
ne: dnes si zahrajeme na lásku. Tak málo jí občas cítíme. Třeba se mýlíme; ale když....
občas všichni někam odcházíme. Zabolí, když je to duše blízká.
mám radost; je nostalgická a ráda bych odměnila tu,která mě k ní přivedla. Maličké tajemství, které má velký význam. Také se vám to stává?
dnes jsem četla krásnou básničku s tímto názvem na jistých www. stránkách literárního serveru, konkrétně na www.saspi.cz
a v zamyšlení jak to s tím naším časem je se hodí akorát za kamny vzpomínat, že....
:budu chvilku vážnější, neboť má teorie o vzniku světa byla opět přiblížená nekonečné pravdě;
letos naposledy si s vámi chci popovídat: tentokrát tak trošku o věcech mezi nebem a zemí:
slunovratem; je to dva dny, kdy se čas převalil o bleší převalení, nyní , o svátek Narozeňátek už se rodí zas kousek světelných paprsků navíc a o Nový rok už to bude o celý slepičí skok.. Přejme si do roku, který přichází jako znovuzrození světla a života, aby rok nepřevzal od starého příliž těžký kyj, aby se mohl rozmáchnout a nést jen plody zdravé ke zdravé zralosti nás všech...
Bylo dopoledne dne štědrého. A my dva s mužem a koněmdy tři v skutku kráčeli lesem. Byl tiše tajemný.Spal? Nebo čekal?
Co lepšího si přát o tyto vánoční dny než nevzpomenout o čisté vánoční kráse v jednoduchosdti, střídmosti, a přeci velikém daru lásky. Tak, prosím, ať je nám pan Lada společníkeříjemným alespoň podvědomně: Přeji všem hezký návrat k slunovratu:
...i když už odešel listopad spát;stříbrná neděle se také propadá do minulosti, pojďme si trochu zahrát na pohádky z mých Pověstí o pohádkách... Bylo ? Nebylo? Kdo ví....
je podvečer , a černá tma v horách Krušných nakukuje sobotním ústupem. Jako by už se chystala noc. Však také nad námi vládne spánková emoce.
...je ho všude kolem nějako křiklavě plno, že? Kdepak myslet na tichá rozjímání... Už kolem nás přešel kus, bronzová neděle zavřela dveře, stříbrná je za humny:
Jak myslet na hezké věci, které mají člověka činit šťastnějšími? Je krize a dotýká se nás, prostých. Zatíná do nás drápy. Jenom tak jsme si povídali, jakože držíme černou hodinku. Minuty odkrajovaly čas, a my si nezačaly povídat vlastně nic co by se dalo připočíst k pohodě. Děti loudily; my ale zahleděni do problému fenoménu zvaného krize jsme cítily smyčku hovoru. Co bude?? A tak krásný podvečer upadá do tmy stejně jako nálada. Kdepak myslet na něžná slova? V obraze se mi odráží odkaz prokletých básníků:
