Jan Pražák
Život s paranoikem
„Můžu vám nějak pomoct, mladá paní? Jestli chcete, tak já bych vám to opravil.“
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík: Kočičiny, Potichu (on a ona), Domácí skřítkové, Lyrika (řádky nejen milostné), Postřehy ze života (humor), Jezdíme nejen po kolejích, Ostatní (všehochuť)
„Můžu vám nějak pomoct, mladá paní? Jestli chcete, tak já bych vám to opravil.“
„Honzo, dneska pro tebe nemám nic světoborného, ale snad tě to aspoň trochu pobaví,“
„Honzo, promiň, že jsem ti minulý týden dala košem, byla jsem nastydlá.“
Ona to vlastně nebyla skutečná teta, nýbrž známá mých rodičů, ale já jí tak musel říkat.
Poprvé jsem si Martina všimla před léty u nás v pekařství na kraji města u autobusového nádraží.
„Jé, mladá paní, ten je krásnej, ale uznat vám ho nemůžu, bohužel.“
Bylo mi třiatřicet, byla jsem pět let vdaná a měla slušně rozjetou kariéru.
„Ženskou se základním vzděláním bych si teda rozhodně nevzal a dokonce ani středoškolačku.“
S Haničkou jsme se dali dohromady před mnoha léty na jednom vánočním firemním večírku.
Minulou středu odpoledne jsme si s Maruškou udělali cestou z práce krátké předvánoční posezení v cukrárně.
Poprvé se u mě v pekařství objevil počátkem adventu chvilku před polednem.
Už při vstupu do dveří se lascivním pohybem zhoupla v bocích ze strany na stranu.
„Krucinál, Markéto, ty se snad nikdy nenaučíš do tý garáže zajíždět!“
„Na dítě je spousta času, nejdřív si vybudujeme kariéru a postaráme se o pořádné bydlení.“
Když byl naživu můj manžel Karel, dopřávali jsme si každé léto čtrnáctidenní dovolenou v krásných krajích naší vlasti.
„Zapamatuj si mě takového, jaký jsem teď, Irenko, protože za pár let to se mnou nebude k vydržení.“