Jan Pražák
Servírka v nesnázích
Tentokrát vám nemůžu nabídnout happy end, protože následující příběh prostě žádný konec nemá.
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík: Kočičiny, Potichu (on a ona), Domácí skřítkové, Lyrika (řádky nejen milostné), Postřehy ze života (humor), Jezdíme nejen po kolejích, Ostatní (všehochuť)
Tentokrát vám nemůžu nabídnout happy end, protože následující příběh prostě žádný konec nemá.
Maruška se pohodlně usadila do křesla u stolku, stojícího vedla okna a sluneční paprsky jí prozářily
Přišel jsem o syna. Respektive o individuum, které se nedokázalo postarat o rodinu,
„Můžu vám nějak pomoct, mladá paní? Jestli chcete, tak já bych vám to opravil.“
„Honzo, dneska pro tebe nemám nic světoborného, ale snad tě to aspoň trochu pobaví,“
„Honzo, promiň, že jsem ti minulý týden dala košem, byla jsem nastydlá.“
Ona to vlastně nebyla skutečná teta, nýbrž známá mých rodičů, ale já jí tak musel říkat.
Poprvé jsem si Martina všimla před léty u nás v pekařství na kraji města u autobusového nádraží.
„Jé, mladá paní, ten je krásnej, ale uznat vám ho nemůžu, bohužel.“
Bylo mi třiatřicet, byla jsem pět let vdaná a měla slušně rozjetou kariéru.
„Ženskou se základním vzděláním bych si teda rozhodně nevzal a dokonce ani středoškolačku.“
S Haničkou jsme se dali dohromady před mnoha léty na jednom vánočním firemním večírku.
Minulou středu odpoledne jsme si s Maruškou udělali cestou z práce krátké předvánoční posezení v cukrárně.
Poprvé se u mě v pekařství objevil počátkem adventu chvilku před polednem.
Už při vstupu do dveří se lascivním pohybem zhoupla v bocích ze strany na stranu.
„Krucinál, Markéto, ty se snad nikdy nenaučíš do tý garáže zajíždět!“