Jirina musilova
Čas vržený do tmy
Jak myslet na hezké věci, které mají člověka činit šťastnějšími? Je krize a dotýká se nás, prostých. Zatíná do nás drápy. Jenom tak jsme si povídali, jakože držíme černou hodinku. Minuty odkrajovaly čas, a my si nezačaly povídat vlastně nic co by se dalo připočíst k pohodě. Děti loudily; my ale zahleděni do problému fenoménu zvaného krize jsme cítily smyčku hovoru. Co bude?? A tak krásný podvečer upadá do tmy stejně jako nálada. Kdepak myslet na něžná slova? V obraze se mi odráží odkaz prokletých básníků:
