Jiří May
„Ty děravé trenky si neber!“ povídá starostlivá manželka aneb není díra jako díra
Zatímco muž řeší, aby nezapomněl kartičku pojišťovny, žena hlídá, aby neměl díru tam, kde by mohla udělat ostudu celé rodině. A to i u doktora.
Miesto pre vašu tvorbu. Staňte sa súčasťou komunity
Baví mě rodina, psaní a legrace. Tak píšu – o dětech, vztazích a životě, který se ne vždy drží scénáře. Nepíšu, abych byl spisovatel. Píšu, protože už nejde nepsat. Proto v listopadu 2025 vyšla moje první kniha "Kronika rodinného chaosu". Humorný blog do kapsy pro všechny, kteří mají rádi kapku nadhledu a styl, co se nevejde do šablon. Nepatřím do žádné literární škatulky, protože já sám jsem škatulka jménem Jiří MAY. Zoznam autorových rubrík: Kronika rodinného chaosu, Satira, Názor
Kronika rodinného chaosu
Jiří May
Válka za zdí: Jedna rodina. Jeden pokoj. Tři světy. Co dělat, když svět hoří?
Svět za zdí se rozpadá po kouscích. V jednom pokoji tři lidé předstírají, že je všechno v pořádku — aby ochránili to, co milují nejvíc.
Jiří May
Rovnice štěstí: Tatínek + dcera + krabice = rodinný Minecraft
Když se na Den dětí spojí tatínek, pětiletá dcera a zapomenutá krabice, vznikne chaos, smích a vzpomínka, kterou byste za peníze nekoupili.
Jiří May
„Mámo, pronajal jsem tvůj byt cizím lidem.“ Je to zrada, nebo nutnost?
Byt po matce je plný vzpomínek, které ona ztratila. Vyklízení je inventura ztraceného života. Stigma už mě netrápí. Čeho se nejvíc bojím?
Jiří May
Strčit mámu do důchoďáku je „hnus, velebnosti“. Ale kam s ní? Buď neberou, nebo chtějí majlant
Postarat se o matku s demencí je boj. Ale rozhodnout, že už to doma nejde, je peklo. Odmítání, chaos, nemocnice a zákony, které nikdo nezná.
Jiří May
Stařecká demence je prevít. Co mám dělat s matkou, která ztrácí sebe?
Stařecká demence nebere ohledy. Z matky udělala zmatenou bytost a ze mě syna, který musí rozhodnout o jejím osudu — a možná za to zaplatit vlastní rodinou.
Jiří May
Nenechte si nadávat od záchodu! Hororové příběhy z panelákových stoupaček
Toaleta není jen o vykonávání nutné potřeby. V paneláku je to společenský zážitek, informační uzel i gastronomická inspirace. Jen si musíte zvyknout, že nejste nikdy úplně sami.
Jiří May
Dobrodružná plavba přes Ipeľ do Maďarska. Pro piráty státní hranice neexistují
Dětská představivost nezná hranic. Dokonce ani těch státních. Během okamžiku se z pirátů stali „běženci“.
Jiří May
Jak jsem se naučil vymetat pavučiny ve své hlavě
Každý z nás má v hlavě nějaké pavučiny. Pokud se jich nevšímáme, je pravděpodobné, že nás celé obalí a my ztratíme kontakt s realitou. Pak už je možná jen léčebna.
Jiří May
Jak jsem se na třídní schůzce dozvěděl, co je to crop top a proč ho sedmačky nemají nosit
Třídní schůzky na druhém stupni. Očekávám informace o prospěchu, chování, sběru papíru a škole v přírodě. Netuším, že si dnes rozšířím vzdělání v oblasti dámského oblečení.
Jiří May
Rekonstrukce udeřila! Umakart v ohrožení
Manželka rozhodla: byt potřebuje rekonstrukci. Ale proč měnit něco, co skvěle slouží? Umakart, plechová vana a linoleum mají své kouzlo. Dokážeme ji přesvědčit, že záclony nejsou důvod?
Jiří May
Ahoj Slovensko! Pokecáme o mém egu. Psaný stand-up o blbosti, co světem vládne
Říká se, že nejkratší cestou k sebepoznání je přiznat si, že jste se jednou — nebo raději rovnou třikrát — úplně ztrapnili. Drobně doplním: A pak to napsat na internet. Dobrovolně. Veřejně. S fotkou. A pod svým jménem.
Jiří May
Močit vsedě, či vestoje? Rozkol v říši chlapské důstojnosti
Ještě včera jsem si myslel, že můj největší problém je, jestli koupím máslo, nebo rohlíky. A najednou řeším nejen hygienu, ale i krizi mužské identity. Stát, či sedět?
