Jiří May
Výchovou dětí vracíme dluh vlastním rodičům. Už splácíte, nebo jste v exekuci?
Dluh vůči rodičům se neplatí penězi. Splácí se životem, rozhodnutími a dětmi. Příběh o tom, kdy to člověku dojde – a proč někdy až pozdě.
Miesto pre vašu tvorbu. Staňte sa súčasťou komunity
Baví mě rodina, psaní a legrace. Tak píšu – o dětech, vztazích a životě, který se ne vždy drží scénáře. Nepíšu, abych byl spisovatel. Píšu, protože už nejde nepsat. Proto v listopadu 2025 vyšla moje první kniha "Kronika rodinného chaosu". Humorný blog do kapsy pro všechny, kteří mají rádi kapku nadhledu a styl, co se nevejde do šablon. Nepatřím do žádné literární škatulky, protože já sám jsem škatulka jménem Jiří MAY. Zoznam autorových rubrík: Kronika rodinného chaosu, Satira, Názor
Kronika rodinného chaosu
Jiří May
Největší kvér na hřišti: Princeznovský komiks o samopalu a pampeliškách
Na hřišti zuří válka o skluzavku. Moje pětiletá dcera se chce přidat, ale bez zbraně nemá šanci. Stačí jedna SMS a velení se rychle mění.
Jiří May
Proč krteček zavraždil Mášu a Sonic nechytil zloducha? Odpověď zná jen pětiletá režisérka
Nedělní klid, televize a pocit, že se nic nemůže stát. Pak přijde pětiletá režisérka s ovladačem vlastní výroby a otec zjišťuje, že program se mění bez varování.
Jiří May
„Tati, nedávej mi pusu, nechci miminko!“ pípne dcerka u školky. A na mě jdou mrákoty
Jedna dětská věta, jeden táta v panice a internet plný těhotných panenek. O dětské logice, rodičovských obavách a YouTube bez filtru.
Jiří May
Fotil jsem na nudapláži. Průšvih! Dřív na ní táta maloval akty a naháči stáli frontu
Vyrazil jsem s dětmi k vodě a netušil, že stojíme na nudapláži. Jeden cvak foťákem spustil bouři. Táta tam kdysi maloval a nikomu to nevadilo.
Jiří May
Svět očima psa: "Jste s dětmi na procházce a běžím k vám. Jsem bestie?"
Les je hřiště a lidé smečka. Jedno setkání mi ukáže, že strach dokáže kousat víc než zuby.
Jiří May
Máša a medvěd zasahuje. Na ukopnutý palec je pohádka nejlepší
Dcera si ukopla ve školce palec. Za nic na světě si na něj nenechala sáhnout. Jak ji ošetřit, aniž bych princezně musel přivazovat nohu ke stolu?
Jiří May
Puberťák a pekáč buchet: Začalo to holením břicha. Čím to skončí?
Čtrnáctiletý syn si holí břicho, zvedá činky a věří TikToku. Táta věří kloubům, rozumu a rodinným expertům. Souboj generací může začít.
Jiří May
Zapomeňte na praní ručníků! Stačí vám jeden na celý život. Když ho správně usušíte
Sociální sítě k něčemu jsou! A nejvíc naučná videa. Vyřešily můj spor s manželkou a ukázaly, jak jsem neschopný v oblasti ručníkové hygieny.
Jiří May
Obzvláště vypečený Den otců
Den otců je zvláštní svátek. Oslavujeme muže, kteří většinu rodičovství improvizují, předstírají, že vědí, co dělají, a občas mají i pravdu.
Jiří May
Jak dvě maminky krotily dvanáct tatínků a zkazily dětem odpoledne v aquaparku
Páteční odpoledne s dcerou v aquaparku bylo velmi příjemné do doby, než dorazily dvě maminky a umravnily ostatní návštěvníky aquaparku.
Jiří May
Proč si kluci holí břicho? Letní přípravy, které tátu zaskočí víc než první vložky pro dceru
Syn si přál holicí strojek. Nabídl jsem otcovskou pomoc. Jenže místo tváře mi ukázal břicho – prý kvůli holkám na koupáku. A já pochopil, že to začalo.
Jiří May
Vana, nebo sprcháč? Boj koupacích ideologií má svou první oběť. Buď jí skládka lehká
První obětí rekonstrukčních bojů byla nebohá vana. Dej jí pánbůh věčnou slávu.
Jiří May
„Ty děravé trenky si neber!“ povídá starostlivá manželka aneb není díra jako díra
Zatímco muž řeší, aby nezapomněl kartičku pojišťovny, žena hlídá, aby neměl díru tam, kde by mohla udělat ostudu celé rodině. A to i u doktora.
Jiří May
Válka za zdí: Jedna rodina. Jeden pokoj. Tři světy. Co dělat, když svět hoří?
Svět za zdí se rozpadá po kouscích. V jednom pokoji tři lidé předstírají, že je všechno v pořádku — aby ochránili to, co milují nejvíc.
reklama
Jiří May
Rovnice štěstí: Tatínek + dcera + krabice = rodinný Minecraft
Když se na Den dětí spojí tatínek, pětiletá dcera a zapomenutá krabice, vznikne chaos, smích a vzpomínka, kterou byste za peníze nekoupili.
Jiří May
„Mámo, pronajal jsem tvůj byt cizím lidem.“ Je to zrada, nebo nutnost?
Byt po matce je plný vzpomínek, které ona ztratila. Vyklízení je inventura ztraceného života. Stigma už mě netrápí. Čeho se nejvíc bojím?
Jiří May
Strčit mámu do důchoďáku je „hnus, velebnosti“. Ale kam s ní? Buď neberou, nebo chtějí majlant
Postarat se o matku s demencí je boj. Ale rozhodnout, že už to doma nejde, je peklo. Odmítání, chaos, nemocnice a zákony, které nikdo nezná.
Jiří May
Stařecká demence je prevít. Co mám dělat s matkou, která ztrácí sebe?
Stařecká demence nebere ohledy. Z matky udělala zmatenou bytost a ze mě syna, který musí rozhodnout o jejím osudu — a možná za to zaplatit vlastní rodinou.
Jiří May
Nenechte si nadávat od záchodu! Hororové příběhy z panelákových stoupaček
Toaleta není jen o vykonávání nutné potřeby. V paneláku je to společenský zážitek, informační uzel i gastronomická inspirace. Jen si musíte zvyknout, že nejste nikdy úplně sami.
