Jiří May
Retardace: Jedno slovo a rodič je na kapačkách
Jedno slovo v lékařské zprávě dokáže položit rodiče. „Retardace“ není rozsudek, ale v hlavě zní jinak. O jazyku, strachu a naději mezi řádky.
Baví mě rodina, psaní a legrace. Tak píšu – o dětech, vztazích a životě, který se ne vždy drží scénáře. Nepíšu, abych byl spisovatel. Píšu, protože už nejde nepsat. Proto v listopadu 2025 vyšla moje první kniha "Kronika rodinného chaosu". Humorný blog do kapsy pro všechny, kteří mají rádi kapku nadhledu a styl, co se nevejde do šablon. Nepatřím do žádné literární škatulky, protože já sám jsem škatulka jménem Jiří MAY. Zoznam autorových rubrík: Kronika rodinného chaosu, Satira, Názor

Jedno slovo v lékařské zprávě dokáže položit rodiče. „Retardace“ není rozsudek, ale v hlavě zní jinak. O jazyku, strachu a naději mezi řádky.

Ženy prý nehledají muže, ale důvod, proč ho chtít. A co když muž po čtyřicítce nehledá roli, jen místo, kde může být chtěný jako člověk?

Když si táta hraje, je to prý problém. Kamarád místo autority, puberťák místo vzoru. Opravdu dětem škodí otec, který se nebojí být trochu trapný?

Drahé jídlo, puberta a mizející peníze mě donutily zavést domácí kapitalismus. Děti doma za stravu neplatí penězi, ale prací. A nejmladší? Ta už úspěšně uplácí.

Dluh vůči rodičům se neplatí penězi. Splácí se životem, rozhodnutími a dětmi. Příběh o tom, kdy to člověku dojde – a proč někdy až pozdě.

Na hřišti zuří válka o skluzavku. Moje pětiletá dcera se chce přidat, ale bez zbraně nemá šanci. Stačí jedna SMS a velení se rychle mění.

Nedělní klid, televize a pocit, že se nic nemůže stát. Pak přijde pětiletá režisérka s ovladačem vlastní výroby a otec zjišťuje, že program se mění bez varování.

Jedna dětská věta, jeden táta v panice a internet plný těhotných panenek. O dětské logice, rodičovských obavách a YouTube bez filtru.

Vyrazil jsem s dětmi k vodě a netušil, že stojíme na nudapláži. Jeden cvak foťákem spustil bouři. Táta tam kdysi maloval a nikomu to nevadilo.

Les je hřiště a lidé smečka. Jedno setkání mi ukáže, že strach dokáže kousat víc než zuby.

Dcera si ukopla ve školce palec. Za nic na světě si na něj nenechala sáhnout. Jak ji ošetřit, aniž bych princezně musel přivazovat nohu ke stolu?

Čtrnáctiletý syn si holí břicho, zvedá činky a věří TikToku. Táta věří kloubům, rozumu a rodinným expertům. Souboj generací může začít.

Sociální sítě k něčemu jsou! A nejvíc naučná videa. Vyřešily můj spor s manželkou a ukázaly, jak jsem neschopný v oblasti ručníkové hygieny.

Kdyby politika byla věda, možná bychom se konečně dočkali funkčního systému. A co kdyby věda konečně zasáhla? Představte si, že každý politik musí projít povinnými psychotesty. Byl by tu ráj.

Den otců je zvláštní svátek. Oslavujeme muže, kteří většinu rodičovství improvizují, předstírají, že vědí, co dělají, a občas mají i pravdu.

Odborná studie dokládá, že rod Pavelků nese dědičný polyhistorický přetlak, jenž ulevoval samotnému Járovi Cimrmanovi. Text byl sepsán preventivně.

Studie odhaluje, že přesun rodu Mayů do Kladna nebyl náhodný. Jára Cimrman v roce 1905 přehodil výhybku osudu a založil kladenskou větev.

Dosud neznámý spis Járy Cimrmana dokazuje, že pískoviště není hra, ale přípravka ke zločinu. O bábovičkách, převýchově a formičkách, které zmizely. Nevhodné pro mládež do 6 let.

Pískoviště u Apolináře vydalo své, na první pohled nevábné, tajemství. Badatelé z uskupení K.O.C.O.U.R. zde při rutinním měření acidity písku narazili na zapomenutou zprávu Járy Cimrmana.

Všichni víme, že recyklace je důležitá pro ochranu životního prostředí. Umíme recyklovat sklo, kovy, plasty, papír atd. Ale co politici? Jsou recyklovatelní?