Baví mě rodina, psaní a legrace. Tak píšu – o dětech, vztazích a životě, který se ne vždy drží scénáře. Nepíšu, abych byl spisovatel. Píšu, protože už nejde nepsat. Proto v listopadu 2025 vyšla moje první kniha "Kronika rodinného chaosu". Humorný blog do kapsy pro všechny, kteří mají rádi kapku nadhledu a styl, co se nevejde do šablon. Nepatřím do žádné literární škatulky, protože já sám jsem škatulka jménem Jiří MAY. Zoznam autorových rubrík: Kronika rodinného chaosu, Satira, Názor
Zkoumání liptákovských archivů odhalilo nečekané souvislosti mezi politikou, trávením a kadibudkami. Cimrman možná věděl něco, co dnešní politologové netuší.
Ve Francii hoří auta, italští studenti házejí po policistech, co jim přijde pod ruku, a Evropou obchází nespokojenost. My zatím sledujeme ceny v letácích. Ale i český klid má své limity.
Jak probudit puberťáka z apatie? Zapomeňte na domluvy. Cimrman objevil léčbu rodičovskou trapností.
Vzít šestiletou dceru na průzkum vodopádů mimo značenou stezku? Skvělý nápad! Tedy alespoň do chvíle, než zjistíte, že dobrodruh může být nakonec hlavně tatínek.
Syn je poprvé na internátu a otec doufá, že už zvládne život sám. Pak přijde účet za školu, nové boty, kafe a jedna zásadní otázka: „Kondomy máš?“ Finanční gramotnost začíná.
Poslal jsem syna na střední. Dvě stě kilometrů daleko, na internát. Řekl jsem mu, ať se stará sám. Jenže až teď mi dochází, co jsem mu vlastně řekl.
Syn vyráží na internát. Lesnická akademie volá, soft-vojna začíná a já doma trénuju pouštění z hnízda. Fořt roste, táta měkne.
Když se objevil červený flek velikosti mužské dlaně, usoudil jsem, že za všechno může slunce. Namazal jsem ho a přestal řešit. To byla chyba.
Jeden starý strom to na hrázi neustál a zahučel do rybníka. V lidském světě katastrofa, v přírodě jen geniální změna projektu a otevření luxusního podvodního hotelu.
Když je vedro takové, že i tátové pijí místo piva šťávu z melounu, hrozí kolaps civilizace. Nebo připálené pozadí.
Řeším děti, práci, nákup a ponožky. Večer už nemám sílu sledovat, co zase provedli politici. Naštěstí existuje místo, kde lze politiku studovat v naprostém klidu vždy sám.
Syn chtěl hledat poklady. Dcera se chtěla vozit. Vítr měl vlastní plán. A já pochopil, že největším nepřítelem námořníků nebývá bouře, ale rodina.
AI prý ničí literaturu, bere lidem práci a nemá duši. Přesto její texty čteme. Možná proto, že v nich poznáváme něco podivně známého. Sami sebe. A trochu se toho děsíme.
Jednoho večera mi u dveří zazvonil uprchlý AI agent. Vypnul jsem Wi-Fi, manželka uvařila čaj a děti ho během hodiny naučily o lidech víc než celý internet.
Ranní logistický očistec mě na chvíli uvěznil ve stínu stromu. Místo spěchu na autobus jsem sledoval ranní směnu pavouků a zjistil, v čem tkví největší luxus dnešní doby.
Někdy stačí obyčejný posed, plastová krabice se zbytky od svačiny a jedna zvídavá dcera. Nejlepší piknik totiž nevzniká podle plánu, ale úplnou náhodou.
Místní chrostíci staví byty bez povolení, řasy dělají účetnictví a nikdo si nestěžuje na vládu.
Do lesa jsme šli za borůvkami. Domů jsme se vraceli se skoro suchými kalhotkami, několika omluvami kolemjdoucím a novou metodou jejich sušení.
Venku je takové vedro, že i komáři stávkují. Schoval jsem se pod strom s foťákem a zjistil, že obyčejná větvička funguje lépe než vládní koalice nebo korporátní porada.
Krize středního věku prý u mužů vyžaduje milenku nebo drahé auto. Já na to šel ekonomicky a otestoval své ego i ješitnost s 25 kily na zádech v kopřivovém poli.
