Jiří May
„Když mi dáš bonbon, můžeš s náma.“ Malý kurz manipulace na pískovišti
Na pískovišti se nehraje jen o bábovičky. Stačí bonbon a zrodí se moc, manipulace i první lekce dospělosti. A rodič na lavičce neví, kdy zasáhnout.
Baví mě rodina, psaní a legrace. Tak píšu – o dětech, vztazích a životě, který se ne vždy drží scénáře. Nepíšu, abych byl spisovatel. Píšu, protože už nejde nepsat. Proto v listopadu 2025 vyšla moje první kniha "Kronika rodinného chaosu". Humorný blog do kapsy pro všechny, kteří mají rádi kapku nadhledu a styl, co se nevejde do šablon. Nepatřím do žádné literární škatulky, protože já sám jsem škatulka jménem Jiří MAY. Zoznam autorových rubrík: Kronika rodinného chaosu, Satira, Názor

Na pískovišti se nehraje jen o bábovičky. Stačí bonbon a zrodí se moc, manipulace i první lekce dospělosti. A rodič na lavičce neví, kdy zasáhnout.

Jedno slovo v lékařské zprávě dokáže položit rodiče. „Retardace“ není rozsudek, ale v hlavě zní jinak. O jazyku, strachu a naději mezi řádky.

Ženy prý nehledají muže, ale důvod, proč ho chtít. A co když muž po čtyřicítce nehledá roli, jen místo, kde může být chtěný jako člověk?

Když si táta hraje, je to prý problém. Kamarád místo autority, puberťák místo vzoru. Opravdu dětem škodí otec, který se nebojí být trochu trapný?

Drahé jídlo, puberta a mizející peníze mě donutily zavést domácí kapitalismus. Děti doma za stravu neplatí penězi, ale prací. A nejmladší? Ta už úspěšně uplácí.

Dluh vůči rodičům se neplatí penězi. Splácí se životem, rozhodnutími a dětmi. Příběh o tom, kdy to člověku dojde – a proč někdy až pozdě.

Na hřišti zuří válka o skluzavku. Moje pětiletá dcera se chce přidat, ale bez zbraně nemá šanci. Stačí jedna SMS a velení se rychle mění.

Nedělní klid, televize a pocit, že se nic nemůže stát. Pak přijde pětiletá režisérka s ovladačem vlastní výroby a otec zjišťuje, že program se mění bez varování.

Jedna dětská věta, jeden táta v panice a internet plný těhotných panenek. O dětské logice, rodičovských obavách a YouTube bez filtru.

Vyrazil jsem s dětmi k vodě a netušil, že stojíme na nudapláži. Jeden cvak foťákem spustil bouři. Táta tam kdysi maloval a nikomu to nevadilo.

Les je hřiště a lidé smečka. Jedno setkání mi ukáže, že strach dokáže kousat víc než zuby.

Dcera si ukopla ve školce palec. Za nic na světě si na něj nenechala sáhnout. Jak ji ošetřit, aniž bych princezně musel přivazovat nohu ke stolu?

Čtrnáctiletý syn si holí břicho, zvedá činky a věří TikToku. Táta věří kloubům, rozumu a rodinným expertům. Souboj generací může začít.

Sociální sítě k něčemu jsou! A nejvíc naučná videa. Vyřešily můj spor s manželkou a ukázaly, jak jsem neschopný v oblasti ručníkové hygieny.

Den otců je zvláštní svátek. Oslavujeme muže, kteří většinu rodičovství improvizují, předstírají, že vědí, co dělají, a občas mají i pravdu.

Páteční odpoledne s dcerou v aquaparku bylo velmi příjemné do doby, než dorazily dvě maminky a umravnily ostatní návštěvníky aquaparku.

Syn si přál holicí strojek. Nabídl jsem otcovskou pomoc. Jenže místo tváře mi ukázal břicho – prý kvůli holkám na koupáku. A já pochopil, že to začalo.

První obětí rekonstrukčních bojů byla nebohá vana. Dej jí pánbůh věčnou slávu.

Zatímco muž řeší, aby nezapomněl kartičku pojišťovny, žena hlídá, aby neměl díru tam, kde by mohla udělat ostudu celé rodině. A to i u doktora.

Svět za zdí se rozpadá po kouscích. V jednom pokoji tři lidé předstírají, že je všechno v pořádku — aby ochránili to, co milují nejvíc.