Jan Pražák
Frontová bojovnice
Dnes už se s takovou dámou moc často nesetkáme. Bývala častým zjevem v dřívějších dobách front na banány, mandarinky a mnohé jiné obtížně a pouze sezónně sehnatelné zboží.
Miesto pre vašu tvorbu. Staňte sa súčasťou komunity
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík: Kočičiny, Potichu (on a ona), Domácí skřítkové, Lyrika (řádky nejen milostné), Postřehy ze života (humor), Jezdíme nejen po kolejích, Ostatní (všehochuť)
Postřehy ze života (humor)
Jan Pražák
Moje vlásky, héj
„Moc mi to nezkracuj,“ snažil jsem se přemlouvat svou maminku někdy na počátku svých dávno odvátých středoškolských let.
Jan Pražák
Štětky
„Ty to děláš se štětkou?“ V Petrově otázce neznělo pouze překvapení, skrývala v sobě též další podtón. Jakoby říkal: „Měl jsem tě za rozumného a praktického člověka a tohle jsem fakt nečekal.“
Jan Pražák
Ta paní je kráva?
Okolnosti mě donutily opět po delším čase vstoupit do jámy lvové. Pekelná brána se přede mnou otevřela, vyšlehl plamen a mé nozdry zaplavil štiplavý sirný zápach. V duchu jsem se pokřižoval a pevně sevřel držadlo nákupního košíku
Jan Pražák
Jak jsem vysekl parádní poklonu tajnému idolu svého srdce
Musela být tak o tři roky starší než já, občas jsem ji potkával ráno cestou do školy. Svým usměvavým obličejem, orámovaným dlouhými hnědými vlasy učarovala mé nezkušené pubertální duši.
Jan Pražák
S bicyklem v kopřivách
Bylo parádní vedro, jak jen v pořádném létě dokáže být a já měl ve svých zhruba patnácti létech u babičky na prázdninách na návštěvě kamaráda. Po obědě jsme jen tak v plavkách sedli na kola a uháněli k nejbližšímu rybníku.
Jan Pražák
Radosti a strasti se zuby II - moudrá žena
Už se vám někdy stalo, že jste běhali venku v čerstvém povětří s povytaženým zubem? Není na tom vůbec nic divného, přece vás nepošlou sanitkou z jedné ordinace do druhé.
Jan Pražák
Radosti a strasti se zuby I
Zuby dokážou člověka pořádně potrápit, to ví asi každý. Sám s tím mám zkušenosti vpravdě bohaté, a tak jsem si řekl, že zkusím napsat pár článků na toto téma pro pobavení vás ostatních, kteří jsou na tom podobně.
Jan Pražák
Jak jsem se parádně ztrapnil
Venku bylo přes pětatřicet stupňů, v práci sice uvnitř, ale bez klimatizace se rtuť teploměru šplhala ke třicítce.
Jan Pražák
Jak mě vosa učila levitovat
Bylo parné léto a já byl o víkendu se svoji budoucí manželkou na chalupě u svých rodičů. Jak už to na takových chalupách bývá, práce je stále dost a všichni jsou rádi, když si mohou na chvilku odpočinout u odpolední kávy.
Jan Pražák
Jak jsem oslovil svou milou manželku „ty vole“
Nijak vyměkle „ty jo“ nebo „ty brďo,“ ale plnotučně a pěkně nahlas „ty vole.“ I když to vlastně není nadávka, ale spíš oslovení, běžně ho ženám neříkám, natož své vlastní.
Jan Pražák
Voříšek
Ten pejsek byl vlastně voříšek nadvakrát. Jednak to byla pestrá venkovská směsice všech možných plemen, jaká se dnes už asi tak často nevidí. A pak to byl také Voříšek s velkým V, protože se tak jmenoval.
Jan Pražák
O posunuté lavici, letícím hadru a třídní důtce
Celá svá středoškolská léta jsem seděl v lavici se svým dávným kamarádem Frantou, střapatým dobromyslným klučinou, kterému nebyla žádná legrace cizí. Všemožným nástrahám proradných dějepisných letopočtů, matematických operací a dalších záludností ostatních předmětů jsme byli zvyklí čelit z uctivé vzdálenosti předposledního stolku v prostřední řadě. Tam, v místech dostatečně od katedry vzdálených, se nám často i během výuky dařilo tajně hrát naše oblíbené piškvorky nebo rallye na čtverečkovaném papíře.
Jan Pražák
Pejsek a kočička
Zanedlouho uplyne devět let od doby, kdy jsme se odstěhovali z města na venkov a já se tímto krokem svým způsobem vrátil ke svým kořenům, neb na venkově jsem strávil nemalou část svého dětství, byť v docela jiné vesnici. Současně s novým bydlením jsme získali i nové přátele, kteří se postupem času stali jedněmi z našich nejlepších.
Jan Pražák
Profesionálové a ti druzí
Malovali jste někdy pokoj? Hloupá otázka, asi by se mezi námi nenašlo příliš mnoho takových, kteří by na ni odpověděli záporně. Je však zajímavé porovnat, jak tu kterou práci dělají různí lidé, je dokonce možné si je rozdělit do několika skupin. A právě malování pokoje je prací natolik běžnou, že může posloužit jako příklad tohoto dělení.
reklama
Jan Pražák
Jak se měří naděje
Bylo nádherné horké a slunné sobotní odpoledne a já, místo toho, abych si se svou rodinou užíval sluníčka v přírodě, objímal jsem se se záchodem. Nebylo to z důvodu, že bych páteční večer a noc strávil v bujných radovánkách a nedokázal se ani do odpoledne zbavit mocné kocoviny, ba ani proto, že bych k obědu pojedl nějakou bedlu nejedlou.
