Jan Pražák
Ty dnešní výrobky fakt za nic nestojí
Na pohled jsou možná pěkné, jenže co je vám to platné, když jsou na draka. Člověk se těší, jak si jich bude užívat, ale dočká se akorát opakovaného zklamání.
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík: Kočičiny, Potichu (on a ona), Domácí skřítkové, Lyrika (řádky nejen milostné), Postřehy ze života (humor), Jezdíme nejen po kolejích, Ostatní (všehochuť)
Na pohled jsou možná pěkné, jenže co je vám to platné, když jsou na draka. Člověk se těší, jak si jich bude užívat, ale dočká se akorát opakovaného zklamání.
Dojedl větrník, dopil kafe, sáhl do kapsy a zarazil se. Celý se prošacoval, prohrabal i brašnu s nářadím a zezelenal. „Proboha, ještě v poledne jsem si kupoval oběd, ti dva týpci v tramvaji mě museli okrást.“
Do metra přistoupila na náměstí Republiky, byla krásná. Prostor okolo sebe prozářila slunečním svitem svých vlasů, její večerní šaty přinesly odlesky měsíční. „Vrací se divadla nebo z koncertu,“ pomyslel jsem si.
Když uplynulo deset let od našeho přestěhování na venkov, ozvalo se mé lepší já: „Měl by sis taky jednou zahrát na pořádného. Sice budeš možná za Hujera, ale zaběhni na úřad a tu občanku si vyměň včas.“
„Ivko, s žádnou jsem ho neviděla, ale to ještě nic neznamená,“ pravila Lenka své bývalé sousedce. Pak pochybovačně dodala: „Jsi si opravdu jistá?“ „Teď už ano.“ Zazněla odpověď se smutným podtónem. Leč nepředbíhejme událostem.
Tento materiál je určený především malým koťatům. Případní čtenáři z řad dospělých koček, kocourů, ba i dvounožců jsou též srdečně vítáni a jejich pozornost nám bude velkou ctí.
Jarda a Petr, dva správní chlapíci, přesně takoví, jakých jsou mezi námi spousty. Jenomže skromnost každého z nich spočívá v něčem úplně jiném.
Někdo má slabost pro opačné pohlaví, jiný holduje autům či módě, další je sportovec každým coulem. Já jsem v tomto směru tak trochu ujetý, prostě mě žádná kočka nenechává chladným.
Zvířata prý nemají duši. Aspoň katolíci to tvrdí ve svém náboženství. Každý, komu je nebo bylo nějaké zvíře opravdu blízké, ví, že tomu tak není.
Většina žen a dívek dozajista má své osvědčené metody, jak vzdorovat nežádoucí pozornosti příslušníků mužského pohlaví. Pokud by si však chtěly tento svůj „zbrojní arsenál“ rozšířit, nabízím jeden spolehlivý způsob.
Je s podivem, že se média doposud nezmiňují o vážných diskusích v Evropském parlamentu, zabývajících se včleněním mnohoženství do evropských právních norem.
Dnes už se s takovou dámou moc často nesetkáme. Bývala častým zjevem v dřívějších dobách front na banány, mandarinky a mnohé jiné obtížně a pouze sezónně sehnatelné zboží.
„Jestli chceš vážný vztah, tak se ke mně radši moc nepřibližuj, na to já nejsem.“ Říkával Michal pokaždé, když se schylovalo intimnímu sblížení s nějakou další dívkou. A přesto mnohá nedokázala odolat.
Je s podivem, že se v dnešní době ještě najdou místa, na nichž se můžeme setkat s tak do očí bijícím a zavrženíhodným případem nerovnoprávnosti mezi muži a ženami. O to hůř, že se něco takového nachází v samém srdci Evropy.
„Jaruš, zabalila jsi Jiříčkovi to teplé oblečení?“ Zeptala se babí starostlivě své dcery, „brzy se ochladí, loupe mi v koleni a byla bych nerada kdyby...“
Zamlada brázdila pražské ulice s tramvají. Tyhle koleje milovala a ačkoli se téměř denně musela poprat s nějakou dramatickou situací, tvrdila, že si za řídícím pultíkem dokáže krásně odpočinout od starostí běžného života.
„Šikula, ten nový chlapík, co koupil luxusní vilku v sousedství,“ problesklo Katce hlavou. „Už se nechal slyšet, že ani nepotřeboval hypotéku. Ten sporťák je nejnovější model a nábytek, co mu vezli, stál určitě hodně přes milion.
„Karle, prosím Tě, promiň, že jsem na tebe tak vyjela kvůli té blbosti s kafem. A dík, že‘s mi ho uvařil.“
Jako malej kluk jsem snil vo tom, že až vyrostu, stanu se mašinfírou. Bydlel jsem v kolonii nuznejch baráčků na Bohdalci nad nádražím a celý hodiny vydržel čučet, jak se tam dole posouvaj vagóny a čouděj lokomotivy.
Svěřil se Rudolf Lubošovi, když si skočili po práci na jedno. Dělali spolu už dlouho. Luboš ho znával jako nenapravitelného optimistu, veselou kopu, co nikdy nezkazí žádnou legraci. A jak krásně vždy mluvíval o své Ivě.