Jan Pražák
Úskalí absence živočišných bílkovin ve stravě
Vědci z americké univerzity ve městě Northand přišli s překvapivým, ba přímo revolučním zjištěním, jak může být pro zdraví člověka nebezpečné vyhýbat se konzumaci živočišných bílkovin.
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík: Kočičiny, Potichu (on a ona), Domácí skřítkové, Lyrika (řádky nejen milostné), Postřehy ze života (humor), Jezdíme nejen po kolejích, Ostatní (všehochuť)
Vědci z americké univerzity ve městě Northand přišli s překvapivým, ba přímo revolučním zjištěním, jak může být pro zdraví člověka nebezpečné vyhýbat se konzumaci živočišných bílkovin.
„Michale, moc bych si to miminko přála. Určitě to zvládneme jako všichni ostatní.“ Těmito či podobnými slovy opakovala Katka své přání prakticky každý den, ale Michal zůstával neoblomný.
„Maminko, proč ten pan bezdomec tolik smrdí?“ Na ty dvě byl hezký pohled. Štíhlá tmavovlasá maminka s mladičkou dámou jakoby si z oka vypadly. Přistoupily na Palmovce a usedly naproti mně na dvojsedačku v tramvaji.
„Nejde mi počítač a já ty faktury musím mít dneska hotové. Prosím vás, mohl byste se mi na to přijít podívat?“
Tak jsem si konečně koupil letní kalhoty. Banální úkon, o němž netřeba psát, pomyslí si nejspíš většina čtenářů. Nicméně některé ženy možná zbystří, zejména žijí-li s partnerem zarytým nenakupovačem oblečení.
Klasická trojsedačka. Seděl jsem u okna, vedle mě mladá maminka v očekávání a naproti na „singlu“ sotva plnoletý mladík. Jednu nohu měl pokrčenou a druhou, tu u stěny, ležérně nataženou pode mě. Udělal jsem mu místo, bylo proč.
Tolik mu věřila a on ji zradil. V ten osudný den na ni zapomněl a zhřešil s jinou. Pak přišel déšť. Ne prudká bouřka, po níž se rychle zas rozjasní. Trvalý drobný déšť, jehož miliony kapek i pevné pouto rozruší.
„Moc mi to nezkracuj,“ snažil jsem se přemlouvat svou maminku někdy na počátku svých dávno odvátých středoškolských let.
I když zobrazování intimních partií sem na blog možná moc nepatří, pokusím se vám nabídnout jednu nevšední podívanou. Držte mi palce, aby byli admini shovívaví a článek mohl doputovat až k vašim očím.
„Dobrý den, Květa Nováková ze společnosti Mobomaxo, měl byste chviličku času? Ráda bych vám nabídla naše nové výhodné tarify...“
„Ty to děláš se štětkou?“ V Petrově otázce neznělo pouze překvapení, skrývala v sobě též další podtón. Jakoby říkal: „Měl jsem tě za rozumného a praktického člověka a tohle jsem fakt nečekal.“
„Jakou vysokou školu studuje ta tvoje Miluška? Nechodíte spolu náhodou na medicínu? Jé, to bych byla ráda.“ Nebylo to zdaleka poprvé, co se mamka snažila z Jindry zvědavě vytáhnout nějaké podrobnosti o jeho děvčeti.
Více než polovinu svého života jsem prožil před rozdělením Československa, a tak mi při překročení naší společné hranice nikdy nepřipadá, jako bych se vydával někam do ciziny.
Okolnosti mě donutily opět po delším čase vstoupit do jámy lvové. Pekelná brána se přede mnou otevřela, vyšlehl plamen a mé nozdry zaplavil štiplavý sirný zápach. V duchu jsem se pokřižoval a pevně sevřel držadlo nákupního košíku
V zámku zarachotil klíč. „Lenko, pocem!“ Ozvalo se hromovým hlasem, až sebou cukla. Odložila vařečku a se sklopenou hlavou se odevzdaně vydala vstříc následujícím okamžikům.
„Finančně zajištěný rozvedený bezdětný pětatřicátník sportovní postavy a rodinné povahy hledá partnerku odpovídajícího věku, dítě není překážkou. Značka: Tentokrát už na celý život.“
Cosi v tomto smyslu stojí v přepravním řádu a je to samozřejmě nezpochybnitelné. Mohl by někoho pokousat, v horším případě mu dokonce přivodit trvalé následky. Jenomže každá mince má dvě strany.
Poslouchat cizí rozhovory se nemá, to přiznávám. Jenže uši víčka nemají, a tak když si ta mamina se svým asi dvacetiletým synem sedla přímo naproti mně na dvojsedačku v autobusu, nemohl jsem je neslyšet.
Okupantem je ten, kdo silou obsadí území, které mu nenaleží a vykonává na něm své pravomoci bez ohledu na vůli a potřeby místních. Položme si otázku, zda může být nějaká okupace neškodná nebo dokonce prospěšná.
Musela být tak o tři roky starší než já, občas jsem ji potkával ráno cestou do školy. Svým usměvavým obličejem, orámovaným dlouhými hnědými vlasy učarovala mé nezkušené pubertální duši.