Jan Pražák
Jak jsem oslovil svou milou manželku „ty vole“
Nijak vyměkle „ty jo“ nebo „ty brďo,“ ale plnotučně a pěkně nahlas „ty vole.“ I když to vlastně není nadávka, ale spíš oslovení, běžně ho ženám neříkám, natož své vlastní.
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík: Kočičiny, Potichu (on a ona), Domácí skřítkové, Lyrika (řádky nejen milostné), Postřehy ze života (humor), Jezdíme nejen po kolejích, Ostatní (všehochuť)

Nijak vyměkle „ty jo“ nebo „ty brďo,“ ale plnotučně a pěkně nahlas „ty vole.“ I když to vlastně není nadávka, ale spíš oslovení, běžně ho ženám neříkám, natož své vlastní.

Ten pejsek byl vlastně voříšek nadvakrát. Jednak to byla pestrá venkovská směsice všech možných plemen, jaká se dnes už asi tak často nevidí. A pak to byl také Voříšek s velkým V, protože se tak jmenoval.

Hanka se stydí. Stydí se, protože navzdory svému vysokoškolskému vzdělání sedí v pokladně na nádraží ve velkém městě a svoji práci považuje za podřadnou.

„Mohla bys, prosím tě, chvilku počkat, já bych si vyfotil detail tvých krásných očí? A podívej se támhle, kvůli světlu, víš.“

„Já přece nejsem žádná zlatokopka, jenom mám prostě na chlapy smůlu.“ Sdělila Zdena unaveně odrazu své pomalu stárnoucí tváře v zrcadle.

Vlastně ani nevím, co to do mě vjelo. Představte se, že já úctyhodná dáma, zvyklá na to, že mě všichni obskakují, jsem se najednou rozhodla pracovat.

V případě prvního manželského páru se muž o rodinu vůbec nestaral. Zmizel, jakmile svou partnerku obtěžkal, pak už vše nechal na ženě a na obživě se nepodílel.

Samozřejmě, že nedokážeme, nemůžeme s vámi založit rodinu a vychovávat společné potomky. Neumíme společně s vámi zabezpečovat chod domácnosti, ani se radit o důležitých životních rozhodnutích. Ale i přesto umíme mnohé.

„Ten Pavel má ale fáro, něco takového bych taky chtěl.“ Řekne si Petr, když uvidí svého souseda, jak zaparkoval před svým domem se zbrusu novým luxusním auťákem.

Upozornění: Následující příběh jsem si bohapustě vymyslel. Pokud by někomu připadaly některé jeho momenty povědomé, pak jde o podobnost čistě náhodnou.

Šáchor papírodárný neboli Cyperus papyrus, rostlina používaná starými Egypťany ke psaní, je jeden z mnoha druhů rostlin rodu šáchor.

Jsou naprosto rozdílné, člověk by řekl, že nemohou mít nic společného. A přece, obě dvě opustily své maličké děti, respektive dítě. První nemohla jinak, život ji zpět ke svým dětem nepustil, druhá úmyslně, vinou svého lajdáctví.

Vlasta měla odjakživa slabost pro mladší kluky, a tak není divu, že si ve svých osmadvaceti létech vzala dvaadvacetiletého Rudolfa. Mladík do té doby zvyklý na domácí pohodlí, byl prostě přesazen z péče své maminky do péče novomanželky.

Irena si na Jirkovi cení spousty jeho vlastností. Nejenže se jí jeví jako spolehlivý kluk do pohody i nepohody, který ji má snad opravdu rád, ale okouzluje ji na něm ještě i něco jiného. Zpočátku nedokázala přesně určit, oč se vlastně jedná, až po nějakém čase ji to teprve došlo.

Babičky bývají k nezaplacení. Nejenže ochotně dají ratolesti spát, aby rodiče mohli občas vyrazit za zábavou, ale dopřejí maličkým takové povyražení, kterého by se jim od taťky s mamkou dostalo jen stěží.

„Už je to tu zas.“ Vašek jen tiše protočil panenky, jeho poznámka zůstala nevyslovená. Malování dětského pokojíku patří ke každoročnímu jarnímu koloritu jejich rodiny. Ivana vezme obě ratolesti, odjede s nimi na víkend k babičce a když se vrátí, pokojík září novotou. Vašek jej nejen vymaluje, ale provede i veškerý související úklid, takže chod domácnosti může vesele pokračovat bez narušení.

Celá svá středoškolská léta jsem seděl v lavici se svým dávným kamarádem Frantou, střapatým dobromyslným klučinou, kterému nebyla žádná legrace cizí. Všemožným nástrahám proradných dějepisných letopočtů, matematických operací a dalších záludností ostatních předmětů jsme byli zvyklí čelit z uctivé vzdálenosti předposledního stolku v prostřední řadě. Tam, v místech dostatečně od katedry vzdálených, se nám často i během výuky dařilo tajně hrát naše oblíbené piškvorky nebo rallye na čtverečkovaném papíře.

Míša údivem lehce pozdvihla obočí a tuto otázku položila Jirkovi, který se pozastavil nad tím, že má v jedné místnosti puštěnou televizi a rádio zároveň. Vždyť to je přece podle ní běžně zažitý způsob ve spoustě moderních domácností.

„Já snad nejsem úplně normální,“ stěžovala si Marcela své nejbližší kamarádce Věrce. „Ne, že by milování s Jirkou nebylo hezké, ale plně si ho dokáže vychutnat jenom on a z mé strany je to spíš prožitek v rovině citové. Jirkovi to sice někdy trochu sehraji, aby si nemyslel, ale sama při tom vrcholku nikdy nedosáhnu. Ten když chci mít, tak se zavřu do koupelny a ... no však víš.“

Možná to mnozí znáte, jsou dny, kdy člověk ráno vstane a všechny činnosti prování tak nějak v polospánku. Opláchne se, nakrmí kočku, v dopravním prostředku podřimuje, a opravdu se probudí až s příchodem do práce.