Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík: Kočičiny, Potichu (on a ona), Domácí skřítkové, Lyrika (řádky nejen milostné), Postřehy ze života (humor), Jezdíme nejen po kolejích, Ostatní (všehochuť)
Jiřina měla toho dne kulaté narozeniny. Dorazila domů dřív a celá se načinčala pro svého Jardu. Byla zvyklá, že o každých jejích narozeninách doslova rozrazí dveře, sevře ji do náručí a hned ji potěší nějakým krásným překvapením.
Už se vám někdy stalo, že jste běhali venku v čerstvém povětří s povytaženým zubem? Není na tom vůbec nic divného, přece vás nepošlou sanitkou z jedné ordinace do druhé.
Má za sebou náročný den, autobus z okraje města domů jí jede až za půl hodiny. Skočí se podívat po farmářských trzích po něčem, co by spíchla k rychlé večeři. Jenže u sebe nemá hotovost, tak ještě honem k bankomatu.
„Nebrouzdej pořád v tom mobilu nebo ti ho seberu a vrátím, až přijdeme domů.“ Řekl Jirka své drahé polovici, když na večerní návštěvě u přátel neustále vypadávala z hovoru, až mu to přišlo neslušné vůči hostitelům.
Pokud čekáte článek plný kritiky arogantních a bezohledných motorkářů, tak raději ani nečtěte dál. Sám sice motorkář nejsem, s řízením těchto strojů mám jen pár zkušeností z mládí, ale musím se přiznat, že těmto lidem fandím.
Prohlásil, sotva vstoupil do dveří a hned ve své kritice pokračoval: „Copak nevidíš, co máš na hlavě? Slova hřeben nebo kartáč ti asi nic neříkají.“
Zhruba uprostřed mých posledních středoškolských prázdnin se moji rodiče vydali na dovolenou a já se těšil, jak si užiji krásných čtrnáct dní absolutní svobody.
Postěžoval si kolega Franta včera po poledni, když jsem ho viděl v kuchyňce, jak si vaří svůj kofeinový lomcovák. Leč začněme hezky od začátku.
„Potřebovala bych ještě jeden víkend,“ povzdechla si Marta své kolegyni a kamarádce Kláře v pondělí ráno. „Neříkej, že ses tak vyřídila na kole, když bylo takové hnusné počasí?“ S úsměvem vyzvídala druze jmenovaná.
Zuby dokážou člověka pořádně potrápit, to ví asi každý. Sám s tím mám zkušenosti vpravdě bohaté, a tak jsem si řekl, že zkusím napsat pár článků na toto téma pro pobavení vás ostatních, kteří jsou na tom podobně.
„Aspoň jednou v životě bys měl vyzkoušet, jaké to je s jinou ženou. Vždyť jsi měl před Květou jen pár zkušeností, které ani nestály za řeč.“ říkávalo čas od času Jirkovi jeho horší já.
Známe to zřejmě všichni. Přijdeme na úřad s nějakou neodkladnou záležitostí, do obchodu pro vyhlédnuté zboží nebo kamkoli jinam, kde nás čeká zklamání v podobě zamčených dveří, opatřených strohou cedulkou s nápisem „Dnes zavřeno
Jana je šarmantní šedesátnice, matka tří dávno dospělých potomků, kteří se se svými rodinami již dávno rozprchli po širém světě.
Venku bylo přes pětatřicet stupňů, v práci sice uvnitř, ale bez klimatizace se rtuť teploměru šplhala ke třicítce.
Ranní metro, svážející lidi do centra, nebylo v tomto letním čase zcela zaplněné, pár lidí stálo, našlo by se však i několik volných míst.
Už delší čas, asi tak od loňského podzimu se mě moje manželka snažila přesvědčit, že bych měl obměnit svůj kalhotový park.
Bylo parné léto a já byl o víkendu se svoji budoucí manželkou na chalupě u svých rodičů. Jak už to na takových chalupách bývá, práce je stále dost a všichni jsou rádi, když si mohou na chvilku odpočinout u odpolední kávy.
Položil jsem si otázku, zda může být něco zajímavého na obchodním centru. Na místě, jakých je kolem nás spousta, podobných si jak vejce vejci a sloužících coby továrny na nakupování.
Vláďa je embryo vědce, jaké známe z klasických filmových komedií. Ve svém oboru bude jednou skutečným machrem, ale pro praktický život je naprosto nepoužitelný.
Ještě před pár léty bylo pro Radku krajně riskantní vstoupit do svatyně její náctileté dcery Jarmily.
