Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík: Kočičiny, Potichu (on a ona), Domácí skřítkové, Lyrika (řádky nejen milostné), Postřehy ze života (humor), Jezdíme nejen po kolejích, Ostatní (všehochuť)
„Tak je to jasný, Maruš, ta mladá je teplá. Když jí zavolala ta její, jako jsem vodešla z kanceláře a bouchla dveřma, ale schovala jsem se za skříň. A to bys nevěřila, jak najednou začala vrkat. No fuj, dovedeš si to představit?“
Vzduch se za dusného letního odpoledne v nacpané tramvaji podobal dobře vytopené parní lázni. Přistoupil jsem dveřmi za řidičem a zavěsil se na nejbližší trochu volnou tyč. Pole dance neovládám, a tak jsem se jal pozorovat okolí.
Starobyle zařízený pokoj s vysokým stropem a těžkými závěsy na oknech byl osvětlený tlumenou září trojramenného svícnu. Na kulatém stolku, pokrytém temně rudým ubrusem ležely vykládací karty a veliká křišťálová koule.
Objevil ji spíš náhodou. Vracel se jednoho lednového odpoledne z procházky po pražské Štvanici. Zdvihl se vítr, přituhlo a začalo sněžit. Zima mu zalezla za nehty, potřeboval se trochu ohřát a zapadl do malé karlínské pekárničky.
V mládí jsem si to nějakej čas zkoušel dělat sám, ale co si budeme povídat, nikdy to nebylo to pravý. A tak jsem záhy začal navštěvovat profesionálky. Za ta léta jsem jich vystřídal docela dost a teď jsem narazil na novej kousek.
„Bůhví s kým toho zmetka máš, seber se a vypadni s ním z mýho bytu. Běž si za tím, kdo ti ho udělal, moc bych se nedivil, kdybys ho měla s Jardou.“
Chápu, že je docela ostuda, když kočka uloví svou první myš, až když je víc než rok stará. Ale dřív to mně a Santíkovi dvounožci prostě neumožnili.
Příchod do ložnice si načasovala tak, aby nestačil usnout. V průsvitné noční košilce, s rozpuštěnými zlatými vlasy se nad ním sklonila. Hladila ho přes lehkou přikrývku stále níž a níž... „Dej mi pokoj, já nejsem žádnej nabíječ.“
Tehdy před mnoha léty jsem se jen stěží a s dlouhotrvajícím žalem smiřoval s jejím odchodem. Užili jsme si spolu spoustu nádherných chvil a najednou byla pryč, myslel jsem, že už ji nikdy v životě nespatřím.
Jedny jsou nádherné, až se oči přecházejí, pyšní se na výsluní. A druhé? Ty se skromně krčí někde v ústraní a při pohledu na ně se nám dech rozhodně nezatají. Avšak i ony oplývají svou skrytou krásou.
Josef se po dlouhých hodinách probral. Ztěžka otevřel oči a usmál se na svou snachu: „Děkuju Ti za všechno, Jitko.“ Jemně vzala jeho ruku do svých dlaní a pohladila ho očima. Přístroj nad postelí se rozezněl smutným táhlým tónem.
„Irenko, strejdovi Jardovi bouchla petarda v ruce a vypadá to dost blbě, zrovna ho vodvezla houkačka... Ne, nevolej si taxík, teď je celej národ vožralej a ještě by se ti něco mohlo stát. My to tu nějak zvládnem.“
Sousedovi Novákovi shořel dům. Nebyla to jeho vina. Měl ho pojištěný, ale pojišťovna přestala fungovat. Když se doma uskromním, mohu uvolnit jeden pokoj, a tak jsem mu nabídl, aby se do něj se ženou a s dítětem na čas nastěhoval.
„Upřímnou soustrast, Bohunko, můžu ti nějak pomoct?“ Zeptala se Maruška své dávné kamarádky, když se dozvěděla, že jí v sobotu po dlouhé nemoci zemřela osmdesátiletá maminka.
Tyto tři dámy, aktérky našeho příběhu, mají dohromady deset nohou. Všechny jsou velké krasavice, Ela se promenáduje po světě v mourovatém kočičím kožíšku, Nella je Jorkšíří slečnou a Lída jejich lidskou opatrovatelkou.
Pravila Monča, když mi vyprávěla příběh své kamarádky Zdenky, dávné spolužačky ze školy. Leč nepředbíhejme událostem a začněme hezky od začátku.
Dřív bylo všechno jednodušší. Když člověk něco potřeboval, tak si to prostě udělal sám nebo si na to někoho zjednal a za chvilku bylo hotovo. Dneska je to dočista jinačí, na všechno musí být projekt. Drahý a zdlouhavý.
„Honzo, ty víš, že normálně pivo moc nemusím, ale jestli máš chvilku, pojď se mnou na jedno. Dneska to fakt potřebuju.“
Varování: Článek není vhodný pro lidi, kteří nejsou milovníky zvířat, zejména domácích mazlíčků. Pokud se mezi ně nepočítáte, radši jej ani neotvírejte, jinak byste se mohli po právu domnívat, že se jeho autor zbláznil.
„Přijdeš?“ Zeptala se dychtivě poté, co jí na stole cinknul mobil s Michalovým jménem. „Lenko, promiň, tenhle týden fakt nestíhám. V práci toho mám moc a navíc nám večer přijede syn.“
