Zdenka Minaříková
Žiji a prosím
Dostala jsem se na izolaci....jsem ve stavu,kdy za mnou všichni chodí jako zelení mužíčkové.Mají zelený plášť a čepičku,roušku a rukavice.Jsem tu uvězněná a tak sama....
Dostala jsem se na izolaci....jsem ve stavu,kdy za mnou všichni chodí jako zelení mužíčkové.Mají zelený plášť a čepičku,roušku a rukavice.Jsem tu uvězněná a tak sama....
Pro všechny přátelé mé dcery..chci vám všem poděkovat za pohlednice,které Zdence stále posíláte,ale i za to,že na ní myslíte.. léčba se zatím neposunula dopředu a Zdenka je pod vysokými dávkami opiátů,léků proti bolesti a antibiotik..dnes téměř nevnímala svět.. ale pevně věřím,že se to musí k dobrému obrátit..jak jsem psala už minule..až to půjde,tak se vám ozve sama..nyní přijměte velké díky ode mně a držte ji prosím pěsti!! Zdenky mamina
jmenuji se také Zdenka a jsem matka Zdenky,které patří tyto stránky..chci vám všem poděkovat za to,že při Zdence stojíte,že jste ji poslali pohlednice,že ji dodáváte sílu,že ji nenecháte padnout na úplné dno..i když ji připadá,že už tam je..vám patří moje velké díky!!Chci vám také říct,že Zdenka je v současné době v takovém stavu,že ji nebaví ani fb,ani blog,ani nic jiného..myslete na ní a ona se vám určitě ozve až ji bude líp..
Tento citát pronesl Arnošt Lustig a mě se moc líbí. Víkend.....Pro mnoho z nás super dny.Dny plné odpočinku,radosti a zábavy.Jak jistě víte z předešlých článků,jsem v nemocnici.V té nejlepší,ve které jsem zatím kdy byla.Doktorům důvěřuji,chovají se ke mě skoro všichni moc mile,ale nejsou to páni bozi,takže budiž jim odpuštěno,že neumí vyléčit pouhým mávnutím kouzelného proutku.
Jsem v nemocnici přes 5 týdnů,začínalo mi tzv. hrabat na maják,propadala jsem smutku a byla jsem bezradná. Stále na tom nejsem úplně dobře.Nemoc stále zlobí a vystrkuje svoje růžky. A proto jsem nedávno sepsala prosbu,kde jsem Vás prosila o pohled pro potěšení,pro sílu dál bojovat a zase se usmívat.
Kdysi kdosi řekl.Když je Ti zle,vypiš se z toho a dojdi si pro úsměv.A tak píšu.Je mi zle na duši,protože mám strach.Strach že už nikdy nebude jako dřív....
Mám jedno přání.A nevím jestli to není troufalost.....Jsem už měsíc v nemocnici a je mi zle.A tak jsem přemýšlela,co by mi udělalo radost....A protože mám ráda,když mi někdo pošle pohled, tak mě napadlo (vím,je to troufalost) jestli by mi dobrá duše ve Vás neposlala pohled pro radost...Pro sílu dál bojovat....Chci po Vás moc?Tak to se omlouvám.Ale já už to tady prostě nezvládám.
Vlastně ani nevím, jestli to zde mám psát nebo ne. Ale cítím potřebu se svěřit, podělit se s někým o moje trápení.
Pojem koncentrační tábor byl vůbec poprvé použit v kontextu búrské války v letech 1899-1902 ,kdy britské sbory tzv. koncentrovaly africké ženy a děti,aby jim zabránili pomáhat bojujícím Búrům.V důsledku zanedbání nezbytné péče ze strany britských úřadů v táborech zahynulo na 20 000 žen a dětí.
Rozhodla jsem se napsat další úvahu. Tentokrát mě k ní inspirovala věta, kterou dost často používám. Ta věta je, že naděje umírá poslední. Naději si každý představuje jinak. Viděla jsem několik nápadů. Ten nejlepší, který se mi líbí asi nejvíce, je vyobrazení v podobě svíčky. V našem životě jsou prakticky čtyři svíčky, které v různých životních situacích zhasínají.
Je to skromnost? Nemyslím, vždyť člověk se přirozeně dožaduje úcty a respektu, každý samozřejmě jinak a ne všichni intenzivně. Je přirozené chtít být pochválen, být oceněn za vykonanou práci, toužit po lásce a po úspěchu. Ne, pokora není skromnost.
Toto motto myslím většina z nás zná nebo ho alespoň někdy slyšela. Co si pod tím představit? Nejčastěji se překládá jako "Užívej dne!" Ale co to znamená? Mnoho lidí si tam ještě přidá maličké slůvko "si" a je to jasné - užívej si, raduj se ze života, pij z poháru rozkoší až do dna... A tak se tato věta pro mnohé stala synonymem často nevázaného způsobu života, který by se dal shrnout do slov "víno, muži (ženy), zpěv". V lepším případě to chápeme jako užívání si své rodiny, dětí, kamarádů..
Co je přátelství a jak mu skutečně porozumět?Každý z nás žije ve společnosti a jistě zná řadu lidí,které považuje za přátele,nebo ty,kteří se tak snaží chovat.Pro mnohé z nás pojem přátelství není jen prázdné slovo,ale skrývá hlubší smysl.Pro mne má stejný význam jako rodina,láska,víra či život sám.Nedokáži si představit život bez těchto hodnot,bez nich je život prázdný a smutný.Avšak každý máme jiné životní zkušenosti a měřítko našich hodnot se mnohdy liší.Přesto se naše osudy dotýkají a mezilidské vztahy jsou každodenní nutností
Ano, i takové maily se objevují v našich emailových schránkách. Troufám si říct, že poměrně často. Jedná se o tzv. Hoaxy – poplašné zprávy, které v drtivé většině případů nejsou založeny na pravdě. Jak se zachováte vy, když otevřete e-mail typu: Ahoj, já jsem kouzelný králíček, pokud mě pošleš pěti lidem, splním ti jedno přání. Pokud tento e-mail vymažeš, čeká tě velké neštěstí…
Většina žen přemýšlí, proč je sportovními komentátory považován za sport číslo jedna právě fotbal, který sledují téměř většinou muži. Žen, které fotbalu rozumí, je velmi málo. Hokej? Tak to je docela jiné kafé! Nemyslím tím naši ligovou úroveň, ale reprezentační zápasy sledují hodně i ženy, tam se něco skutečně děje.
Poslední dobou mi do smíchu moc nebylo, a proto, nezlobte se na mě, zkusím napsat něco o pláči. Pláč ke smíchu patří, stejně jako noc ke dni, černá k bílé a tak dále.
Primitivní lidé v něm bydlí, ekologové se k němu přivazují, lesníci ho kácejí, vědci ho objevují. Za posledních 100 let již zmizelo z povrchu zemského více než 50 % rozlohy tropických deštných pralesů (na poč. století byla rozloha tropických deštných pralesů asi 16 mil.km, dnes je to cca 7 mil. km) a navzdory různým aktivitám ochránců přírody a vyhlašování nových obrovských rezervací a národních parků se tempo příliš nezpomalilo.
Každé dítě má právo na svobodu myšlení,svědomí a náboženství,má právo se sdružovat a pokojně shromažďovat.Žádné dítě nesmí být vystaveno svévolnému zasahovaní do soukromého života,rodiny,domova,korespondence.Nesmí být vystaveno útokům na svou čest a pověst.Stát činí všechna opatření k ochraně dětí před tělesným či duševním násilím,urážením či zneužíváním,trýzněním či vykořisťováním.
V dnešní uspěchané společnosti nemají lidé čas na to,aby zapomněli na všechny starosti,které je obklopují a v klidu se usadili pohodlně do křesel a zaposlouchali se do tónů hudby,která by je pohladila po duši,do hudby která by je nechala zapomenout na dané starosti.Kam všichni spěcháme,že si ani neuvědomíme,že bez hudby se nedá žít?Výzkumem bylo zjištěno,že hudba léčí.Do nedávné doby jsem patřila k těm,kteří se při těchto slovech usmějí a myslí si své.