Jan Pražák
Moderní doba
„Nebrouzdej pořád v tom mobilu nebo ti ho seberu a vrátím, až přijdeme domů.“ Řekl Jirka své drahé polovici, když na večerní návštěvě u přátel neustále vypadávala z hovoru, až mu to přišlo neslušné vůči hostitelům.
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík: Kočičiny, Potichu (on a ona), Domácí skřítkové, Lyrika (řádky nejen milostné), Postřehy ze života (humor), Jezdíme nejen po kolejích, Ostatní (všehochuť)

„Nebrouzdej pořád v tom mobilu nebo ti ho seberu a vrátím, až přijdeme domů.“ Řekl Jirka své drahé polovici, když na večerní návštěvě u přátel neustále vypadávala z hovoru, až mu to přišlo neslušné vůči hostitelům.

Známe to zřejmě všichni. Přijdeme na úřad s nějakou neodkladnou záležitostí, do obchodu pro vyhlédnuté zboží nebo kamkoli jinam, kde nás čeká zklamání v podobě zamčených dveří, opatřených strohou cedulkou s nápisem „Dnes zavřeno

Položil jsem si otázku, zda může být něco zajímavého na obchodním centru. Na místě, jakých je kolem nás spousta, podobných si jak vejce vejci a sloužících coby továrny na nakupování.

Šáchor papírodárný neboli Cyperus papyrus, rostlina používaná starými Egypťany ke psaní, je jeden z mnoha druhů rostlin rodu šáchor.

Možná to mnozí znáte, jsou dny, kdy člověk ráno vstane a všechny činnosti prování tak nějak v polospánku. Opláchne se, nakrmí kočku, v dopravním prostředku podřimuje, a opravdu se probudí až s příchodem do práce.

Několikrát jsem ji v tom odlehlém koutě městského parku zahlédl už dřív. Minula mě vždy bez povšimnutí, nesla se jako královna, dobře si vědomá svých půvabů. Mladá a urostlá, nádherné velké oči, široký obličej. Však jsem se do ní vpíjel pohledem, pokaždé jsem se za ní ještě otočil.

Rok s čtrnáctkou na konci je za námi a můžeme se za ním ohlédnout. Nastal čas vhodný k tomu, aby si člověk položil otázku, zda nám ta čtrnáctka přinesla štěstí nebo neštěstí. Nechci zde hledat odpověď v rovině politické nebo ekonomické, to za mě udělají jiní. Chtěl bych se pokusit o pohled lidský a možná i tak trochu osobní.

Při štědrovečerní večeři bývá pradávným dobrým zvykem prostřít o jedno místo víc, než kolik je stolovníků. Pro neznámého hosta, poutníka, pocestného, kdyby se náhodou zastavil, aby si měl kde odpočinout, aby měl s kým pobýt. V tu sváteční chvíli rozjímání, vzájemného sblížení a obdarovávání by totiž nikdo na světě neměl zůstat sám.

Každý, kdo měl to štěstí, že ho v životě poctila kočka svou blízkou přítomností, dobře ví, jak tito tvorové dovedou být pohodářští. Když naleznou místo, na kterém se jim líbí, lehnou si naň a pocit blaženosti z nich přímo sálá.

Prostý venkovský chasník Jeníček se na svém putování dostal až do jihofrancouzských Lurd, kde spatřil zástupy nemocných a chromých lidí, toužících po uzdravení tamní zázračnou vodou. Legendy vyprávějí, že se zde v roce 1858 zjevila Panna Marie prosté venkovské dívce a ukázala jí místo, kde se nalézá pramen této vody. Od té doby došlo díky té vodě k zázračnému uzdravení celé řady lidí a není tedy divu naději mnoha a mnoha dalších, že bude nápomocná též jim.

Mají květiny duši? Někdo nad takovou otázkou mávne rukou jako nad nesmyslem, jiný řekne, že rozhodně ano, další pak praví, že o ní už dlouho přemýšlí. Odpověď neznáme, a tak si představujme, že pokud by ji neměli ve skutečnosti, mohou ji klidně mít v naší fantazii. Pak v našich myslích budou mít samozřejmě i svá přání, touhy a pocity, prostě vše, co duši provází na její pozemské pouti. Zkusme se tedy trochu zasnít a představit si pár květinových pocitů.

Vážení kolegové blogeři, jak se vám líbí nové administrátorské rozhraní? Nechybí vám ve statistikách údaj o počtu hlasů od čtenářů?

Milí přátelé, Vám všem, kteří ať úmyslně či docela náhodou zabrousíte na tento článek, jakož i Vašim blízkým, bych rád touto cestou poslal přání.

Kdyby se mi zachtělo, človíčku, udělám si jen tak pro potěšení daleko víc elektřiny, než bys dokázal vyrobit ve svých elektrárnách, i kdybys je zapnul všechny najednou.

Týden na přelomu dubna a května jsme s manželkou strávili v malebném slovenském lázeňském městečku Rajecké Teplice. Centrální lázeňský dům v antickém stylu, bazény s teplou a ještě teplejší minerální vodou, wellness procedury, ubytování tři minuty od centra dění, příjemné hospůdky, výlety do nádherného okolí. Prostě idylka a my se už těšili, jak se vrátíme domů krásně odpočinutí. Jenže pak zasáhl osud a vše bylo jinak.

Patřím ke generaci, která byla odkojená dvojjazyčným rozhlasovým a televizním vysíláním. Navíc můj tatínek se narodil v Bratislavě a strávil tam několik let svého ranného dětství, protože jeho rodiče, ač oba Češi, byli ve slovenské metropoli dost dlouhou dobu zaměstnaní.