Jan Pražák
Hanka
Hanka se stydí. Stydí se, protože navzdory svému vysokoškolskému vzdělání sedí v pokladně na nádraží ve velkém městě a svoji práci považuje za podřadnou.
Miesto pre vašu tvorbu. Staňte sa súčasťou komunity
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík: Kočičiny, Potichu (on a ona), Domácí skřítkové, Lyrika (řádky nejen milostné), Postřehy ze života (humor), Jezdíme nejen po kolejích, Ostatní (všehochuť)
Potichu (on a ona)
Jan Pražák
Zdena
„Já přece nejsem žádná zlatokopka, jenom mám prostě na chlapy smůlu.“ Sdělila Zdena unaveně odrazu své pomalu stárnoucí tváře v zrcadle.
Jan Pražák
Po kom to my lidé vlastně jsme?
V případě prvního manželského páru se muž o rodinu vůbec nestaral. Zmizel, jakmile svou partnerku obtěžkal, pak už vše nechal na ženě a na obživě se nepodílel.
Jan Pražák
Kde končí soutěživost a začíná závist
„Ten Pavel má ale fáro, něco takového bych taky chtěl.“ Řekne si Petr, když uvidí svého souseda, jak zaparkoval před svým domem se zbrusu novým luxusním auťákem.
Jan Pražák
Chvalská tvrz aneb čtrnáct obrazů z jednoho manželství
Upozornění: Následující příběh jsem si bohapustě vymyslel. Pokud by někomu připadaly některé jeho momenty povědomé, pak jde o podobnost čistě náhodnou.
Jan Pražák
Dvě matky
Jsou naprosto rozdílné, člověk by řekl, že nemohou mít nic společného. A přece, obě dvě opustily své maličké děti, respektive dítě. První nemohla jinak, život ji zpět ke svým dětem nepustil, druhá úmyslně, vinou svého lajdáctví.
Jan Pražák
Nenapravitelná
Vlasta měla odjakživa slabost pro mladší kluky, a tak není divu, že si ve svých osmadvaceti létech vzala dvaadvacetiletého Rudolfa. Mladík do té doby zvyklý na domácí pohodlí, byl prostě přesazen z péče své maminky do péče novomanželky.
Jan Pražák
Mlčení
Irena si na Jirkovi cení spousty jeho vlastností. Nejenže se jí jeví jako spolehlivý kluk do pohody i nepohody, který ji má snad opravdu rád, ale okouzluje ji na něm ještě i něco jiného. Zpočátku nedokázala přesně určit, oč se vlastně jedná, až po nějakém čase ji to teprve došlo.
Jan Pražák
Hlavně, že děti byly spokojené
Babičky bývají k nezaplacení. Nejenže ochotně dají ratolesti spát, aby rodiče mohli občas vyrazit za zábavou, ale dopřejí maličkým takové povyražení, kterého by se jim od taťky s mamkou dostalo jen stěží.
Jan Pražák
„Vašku, příští víkend vymalujeme dětský pokojík“
„Už je to tu zas.“ Vašek jen tiše protočil panenky, jeho poznámka zůstala nevyslovená. Malování dětského pokojíku patří ke každoročnímu jarnímu koloritu jejich rodiny. Ivana vezme obě ratolesti, odjede s nimi na víkend k babičce a když se vrátí, pokojík září novotou. Vašek jej nejen vymaluje, ale provede i veškerý související úklid, takže chod domácnosti může vesele pokračovat bez narušení.
Jan Pražák
Vy to tak doma neděláte?
Míša údivem lehce pozdvihla obočí a tuto otázku položila Jirkovi, který se pozastavil nad tím, že má v jedné místnosti puštěnou televizi a rádio zároveň. Vždyť to je přece podle ní běžně zažitý způsob ve spoustě moderních domácností.
Jan Pražák
Tajemství zkvalitnění intimního života? Nestyď se a mluv
„Já snad nejsem úplně normální,“ stěžovala si Marcela své nejbližší kamarádce Věrce. „Ne, že by milování s Jirkou nebylo hezké, ale plně si ho dokáže vychutnat jenom on a z mé strany je to spíš prožitek v rovině citové. Jirkovi to sice někdy trochu sehraji, aby si nemyslel, ale sama při tom vrcholku nikdy nedosáhnu. Ten když chci mít, tak se zavřu do koupelny a ... no však víš.“
Jan Pražák
Martina na seznamce - dokončení
Matěje dopolední telefonát překvapil. Už začal pomalu pochybovat o tom, že se mu podaří se s Martinou vůbec někdy sejít, a najednou od ní přijde pozvání na schůzku. Radost mu však kazil její zoufalý tón hlasu a náznak prosby o pomoc, něco se prý děje s Lukáškem. Samozřejmě, že jí pomůže, vždyť ji má rád a jejího synka vlastně také. Vždycky se přál kluka, a teď si dovolil trochu snění. Napřed budou mít Lukáška a časem si spolu k němu pořídí maličkého brášku. Jenže to je ještě daleko a ona teď něco nutně potřebuje. Kdyby tak věděl co. Tak se v kanceláři vymluvil na pracovní oběd s obchodním partnerem, zakoupil obrovský pugét a vyrazil směrem čajovna „U hnědého lístku.“
Jan Pražák
Martina na seznamce - část první
„Už třetí týden si s Martinou píšu maily a smsky, párkrát jsem jí i zavolal, ale ona se se mnou pořád nechce sejít.“ Stěžoval si Matěj své kolegyni Kamile při obědě.
Jan Pražák
Karle, ty doma luxuješ?
Otázka byla položena s patřičným despektem, aby dal tazatel Karlovi jasně najevo, že tuto práci považuje za naprosto nevhodnou pro sebevědomého muže. Jediné, co jsem z rozhovoru těch dvou zhruba třicátníků stačil ještě zaslechnout, byla stručná a jasná Karlova odpověď „samozřejmě.“ Pak mě od nich vzdálily pohyblivé schody, jedoucí opačným směrem.
reklama
Jan Pražák
Mamánkové v mamahotelech
Moderní doba přinesla obohacení jazyka o celou řadu nových výrazů, mezi nimiž zaujímají důstojné místo slova „mamahotel“ a „mamánek.“
Jan Pražák
Kůzlátka
Tomáš si o sobě zpočátku myslel, že snad není úplně normální. Když se jeho spolužáci trumfovali siláckými řečmi při hodnocení ženského poprsí, tak tiše mlčel a zůstával chladný. Nesnil o dívce, jež by se dala označit sloganem „tak ta je teda má,“ představa velkých a pevných ňader ho nezajímala. Pokukoval po ženách s plochým hrudníkem a pod jejich oblečením si představoval drobná a povislá ňadérka. Navenek před kamarády však tyto své tajné sny nikdy nepřiznal, tolik se za ně styděl.
Jan Pražák
O ženských rukou
Ženské ruce, taková banalita. Proč o nich vlastně psát? A když už, tak proč zrovna o ženských, a ne o rukou jako takových, když trendem dnešní doby je mazat rozdíly mezi mužem a ženou? Feministky mě už zase rády mít nebudou.
Jan Pražák
Usínání
„Šéf mě včera zase tak vytočil, že jsem vejral do tmy jak sůva, a když se mi podařilo konečně zabrat, bylo už pomalu ráno.“ Nadával Jarda u ranního lomcovánku, a mžoural na svou kolegyni Milušku napůl oteklýma a napůl slepenýma očima. „Sice šlo v zásadě o prkotinu, ale já na to musel furt myslet, vždyť jsem měl pravdu, sama jsi byla u toho, no né?“
Jan Pražák
Zlatíčko
„Asi jsem staromódní,“ říkala si Naďa, „ale já to tak mám prostě postavené. Nejdříve srdce a pak teprve tělo, bez lásky se milovat neumím.“
