Jan Pražák
Frontová bojovnice
Dnes už se s takovou dámou moc často nesetkáme. Bývala častým zjevem v dřívějších dobách front na banány, mandarinky a mnohé jiné obtížně a pouze sezónně sehnatelné zboží.
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík: Kočičiny, Potichu (on a ona), Domácí skřítkové, Lyrika (řádky nejen milostné), Postřehy ze života (humor), Jezdíme nejen po kolejích, Ostatní (všehochuť)

Dnes už se s takovou dámou moc často nesetkáme. Bývala častým zjevem v dřívějších dobách front na banány, mandarinky a mnohé jiné obtížně a pouze sezónně sehnatelné zboží.

„Jestli chceš vážný vztah, tak se ke mně radši moc nepřibližuj, na to já nejsem.“ Říkával Michal pokaždé, když se schylovalo intimnímu sblížení s nějakou další dívkou. A přesto mnohá nedokázala odolat.

Je s podivem, že se v dnešní době ještě najdou místa, na nichž se můžeme setkat s tak do očí bijícím a zavrženíhodným případem nerovnoprávnosti mezi muži a ženami. O to hůř, že se něco takového nachází v samém srdci Evropy.

„Jaruš, zabalila jsi Jiříčkovi to teplé oblečení?“ Zeptala se babí starostlivě své dcery, „brzy se ochladí, loupe mi v koleni a byla bych nerada kdyby...“

Zamlada brázdila pražské ulice s tramvají. Tyhle koleje milovala a ačkoli se téměř denně musela poprat s nějakou dramatickou situací, tvrdila, že si za řídícím pultíkem dokáže krásně odpočinout od starostí běžného života.

„Šikula, ten nový chlapík, co koupil luxusní vilku v sousedství,“ problesklo Katce hlavou. „Už se nechal slyšet, že ani nepotřeboval hypotéku. Ten sporťák je nejnovější model a nábytek, co mu vezli, stál určitě hodně přes milion.

„Karle, prosím Tě, promiň, že jsem na tebe tak vyjela kvůli té blbosti s kafem. A dík, že‘s mi ho uvařil.“

Jako malej kluk jsem snil vo tom, že až vyrostu, stanu se mašinfírou. Bydlel jsem v kolonii nuznejch baráčků na Bohdalci nad nádražím a celý hodiny vydržel čučet, jak se tam dole posouvaj vagóny a čouděj lokomotivy.

Svěřil se Rudolf Lubošovi, když si skočili po práci na jedno. Dělali spolu už dlouho. Luboš ho znával jako nenapravitelného optimistu, veselou kopu, co nikdy nezkazí žádnou legraci. A jak krásně vždy mluvíval o své Ivě.

Vědci z americké univerzity ve městě Northand přišli s překvapivým, ba přímo revolučním zjištěním, jak může být pro zdraví člověka nebezpečné vyhýbat se konzumaci živočišných bílkovin.

„Michale, moc bych si to miminko přála. Určitě to zvládneme jako všichni ostatní.“ Těmito či podobnými slovy opakovala Katka své přání prakticky každý den, ale Michal zůstával neoblomný.

„Maminko, proč ten pan bezdomec tolik smrdí?“ Na ty dvě byl hezký pohled. Štíhlá tmavovlasá maminka s mladičkou dámou jakoby si z oka vypadly. Přistoupily na Palmovce a usedly naproti mně na dvojsedačku v tramvaji.

„Nejde mi počítač a já ty faktury musím mít dneska hotové. Prosím vás, mohl byste se mi na to přijít podívat?“

Tak jsem si konečně koupil letní kalhoty. Banální úkon, o němž netřeba psát, pomyslí si nejspíš většina čtenářů. Nicméně některé ženy možná zbystří, zejména žijí-li s partnerem zarytým nenakupovačem oblečení.

Klasická trojsedačka. Seděl jsem u okna, vedle mě mladá maminka v očekávání a naproti na „singlu“ sotva plnoletý mladík. Jednu nohu měl pokrčenou a druhou, tu u stěny, ležérně nataženou pode mě. Udělal jsem mu místo, bylo proč.

Tolik mu věřila a on ji zradil. V ten osudný den na ni zapomněl a zhřešil s jinou. Pak přišel déšť. Ne prudká bouřka, po níž se rychle zas rozjasní. Trvalý drobný déšť, jehož miliony kapek i pevné pouto rozruší.

„Moc mi to nezkracuj,“ snažil jsem se přemlouvat svou maminku někdy na počátku svých dávno odvátých středoškolských let.

I když zobrazování intimních partií sem na blog možná moc nepatří, pokusím se vám nabídnout jednu nevšední podívanou. Držte mi palce, aby byli admini shovívaví a článek mohl doputovat až k vašim očím.

„Dobrý den, Květa Nováková ze společnosti Mobomaxo, měl byste chviličku času? Ráda bych vám nabídla naše nové výhodné tarify...“

„Ty to děláš se štětkou?“ V Petrově otázce neznělo pouze překvapení, skrývala v sobě též další podtón. Jakoby říkal: „Měl jsem tě za rozumného a praktického člověka a tohle jsem fakt nečekal.“